Vítejte a těším se na Vás.


Jak ten čas letí

18. září 2013 v 7:58 | Natty |  Téma týdne

Tenkrát a dnes…


Venku je fujavice, pomalu mrznou prsty, ale brambory je třeba dosbírat, vždyť brzy přijdou mrazy. Mně to ale nevadí, schoulená sedím v bříšku a cítím jen houpavé pohyby, které jsou čím dál víc intenzivní. Co se to děje, začínám mít nějaké podivné svírání a to se mi vůbec nelíbí.

Maminka postavila koš plný brambor a povídá: "Asi budeme muset jet". Jejda, kam asi pojedu na výlet? To jsem ještě netušila, že to bude moje první cesta z malé vesničky na Vysočině do města a tam opustím teplé maminčino lůno. A tak se stalo, že jsem v polovině minulého století a v polovině desátého měsíce roku poprvé vykoukla na tento svět, abych zde prožila svůj život.

Své první krůčky jsem udělala opět na poli, odkud mě maminka vezla do porodnice. A když mi byly dva roky, rodiče společně s mým o rok starším bratrem se stěhovali do města. Od té doby jsem byla "městská slečinka", jak říkávala moje babička z tatíkovy strany.

Ale já měla ještě jednu babičku a dědu, rodiče maminky a tam spadají mé nejkrásnější vzpomínky na dětství a kus mého dospívání. Chaloupka v srdci kouzelné Vysočiny, v malebné vísce, kde bylo pár chalup rozsetých po kopcích v krásné přírodě plné lesů, polí a luk.

Ještě dnes, když zavřu oči, vidím pěkně obdělaná pole, louky plné kvítí a lesy plné borůvek, hub, malin a ostružin. Dědečkův sad s mnoha ovocnými stromy a s možností kdykoliv si utrhnout šťavnaté, krásně vybarvené ovoce.

Nad vším neustálý úsměv moji babičky, společné posezení pod oblíbenou hruškou, kde jsem naslouchala ty nejkrásnější pohádky a písničky, které uměla jen tato vzácná žena.

Dědeček byl velmi pracovitý člověk, který s úsvitem odešel do chléva, kde čekaly čtyři kravičky, Sojka, Stračena, Malina a Květina. Také kobylka Minda, koza Lojzička a malá selátka se svojí prasečí maminkou. Na dvorku slepice, kachny, husy, pes Alík a v holubníku vrkali holubi. To vše dalo spoustu práce a i já se snažila pomáhat dle svých dětských sil.

To všechno bylo…uteklo mnoho let a já se z města odstěhovala opět na vesnici. Dnešní vesnice už není jako dříve. Jsou to malá městečka zasazená v přírodě, ale … už není cítit vůně chlévské mrvy na každém políčku, není slyšet povel "hot a čehý", už není slyšet zpěv v podvečerních hodinách na návsi, není slyšet hlas klekání …

Civilizace zasáhla i vesnici. V každé chalupě nebo spíš rodinné vile či domku jsou 2 - 3 auta, na zahradách nezvoní kosy, ale sekačky, ze zvířat zbyli nanejvýš králíci, sem tam slepice, psi a kočky, kteří se stali miláčky lidí a lidé mají k sobě stále dál a dál….

A přesto bych neměnila, 33 let jako vdaná jsem prožila ve městě a nyní devátým rokem bydlím na vesnici a jsem zde šťastná. Šťastná proto, že bydlím ve své chaloupce, můžu jít kdykoliv do lesa, kdykoliv k rybníku, kdykoliv usednout do zahrady a poslouchat zpěv ptáčků a pozorovat krásu květin, které si pěstuji. Pro někoho málo, ale pro mě je to domov, kde vítám svoje děti, svoje vnoučátka a prožíváme společně s manželem podzim života.


...čičiči - volá nejmladší vnouček Honzíček...


...pro Margaritku...

Pěkný den.


 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 18. září 2013 v 8:25 | Reagovat

Život na vesnici na vlastní kůži neznám. Moje babičky sice bydlely v domku, ale jen na kraji města a to se za vesnici nepočítá i když na prázdniny u babiček, na slepice a králíky, vzpomínám dodnes. :-) Máš asi pravdu, že dnešní vesnice není to, co to bývalo dříve, ale přesto ti můžu upřímně závidět. Posezení na zahradě plné květin a vlastní zeleniny i ovoce a do přírody, coby kamenem dohodil. A když přijedou děti s vnoučaty, tak to nemá chybu. :-) ;-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 18. září 2013 v 10:14 | Reagovat

Milá Natty, nezapomněla jsem na tvé jmeniny, jen jsem nestihla pogratulovat. Věřím, že podle tvého vyznání životu jsi na venkově jako ryba ve vodě. Je to Téma týdne, ale i téma hodně nás seniorů, žijících na vesnici. I jako náplavy - jako třeba já. V hodně bodech s tebou souhlasím a jejich obsah potvrzuju. Jsem šťastná, že teď na sklonku života můžu žít na venkově. Už dvacet let jsem náplavou z města a stejný čas si to užívám jako ty. Hezké dny, i když teď svatý Petr zavlažuje. Budou růst houby a brát ryby ;-)

3 Scrat Scrat | Web | 18. září 2013 v 13:16 | Reagovat

Nádherný článek! :-)

4 Jarmila* Jarmila* | Web | 18. září 2013 v 14:40 | Reagovat

Nattynko, moc jsem si pěkně početla. :-)
Zavzpomínala na svou drahou babičku. Sice neměla velké hospodářství, ale slepice a králíky ano.
Když byla chvilka, sedávaly jsme spolu na lavičce pod bezem a povídaly si. Škoda, že se to nikdy nevrátí. :-(
Dětství jsem prožila u babičky na horách, školní léta v Praze a pak jsem se vdala na venkov. Do Prahy jsem jezdila na krátké návštěvy. Dva, tři dny a pryč! Na venkově je mi nejlíp. Jak píšeš ty, mohu si vyjít k rybníku, do luk, mezi pole atd. :-)

5 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 18. září 2013 v 15:41 | Reagovat

Krásný příběh Natty :-) já jsem z malého města,ale většinu dětství jsem prožila u babičky a dědy na vesnici. Sice už nežijí,ale doteď si vybavuju jak jsme tenkrát vybírali brambory, sbírali jablka a tak. Mám plno "vesnických" vzpomínek :-)

6 Iva Iva | 18. září 2013 v 22:14 | Reagovat

Ahojky Natty. To bylo příjemné a mně milé čtení. Vždyť já jsem na Vysočině měla úplně stejnou babičku a dědu, s chaloupkou a všemi těmi králíky, slepicemi a kravíčkou ! Mám ten kout moc ráda, je tam nádherná příroda, taková neposkvrněná. Já bydlím vlastně také na vesnici,ale je to ještě Praha a to není ono. Jen tak se vypravit sama do lesa bych se i bála, není tu úplně bezpečno. Hlavně je tu dost Ukrajinců a v poslední době i cikánů.  
Do Prahy už bych asi nechtěla, i když po Malé Straně se mi někdy ukrutně stýská. Je tam však tak přelidněno, že když se tam vypravím, tak mě to stýskání za chvíli přejde. :-)

7 Natty Natty | 19. září 2013 v 8:40 | Reagovat

1] Jaru, každého někam srdce táhne a mě do přírody, kde je klid, krása a můžeš snít. To ve městě nejde, tam je stálý hluk, neklid a proto jsem šťastná, že jsem v naší chaloupce... ;-)

[2]:: Kitty, i my jsme "náplav", ale to je hodnocení lidí. Já vesnici vnímám jako kus krásné země, kde máš možnost hledat samotu, klid, krásu přírody a lidi z tohoto kruhu vymezuji. Nikdy bych se nechtěla zařadit mezi místní "drbny", neboť to je cesta do pekla. Život nese dost starostí, abychom si je nemuseli přidělávat zbytečnostmi a pokud je třeba pohladit duši, příroda a její krása dává ten nejlepší prostor. ;-) ;-)

[3]:: Děkuji za milá slova, od tak mladého děvčete to potěší dvojnásob. ;-)

[4]:: Jarmilko, každý věk má asi své priority a my jsme ve věku, kdy potřebujeme asi tu krásu a klídek. Nevím, jak bych psala, kdyby mi bylo třeba 35 let. :-D Ale jedno vím jistě, vždy jsem tíhla k vesnici, k životu v přírodě, ke kytičkám, k pěstování ať rostlinek nebo zvířat a to si myslím je dáno kořeny z dětství. Vůbec si neumím představit, že bych žila nyní v paneláku a od rána nevěděla do čeho "píchnout". :-D

[5]:: Verčo, moc ti rozumím, na téma "život na vesnici" by se dalo napsat tolik krásného a tak pro tebe jako básnířku jen pár veršů. "Žiju si šťastně, vždyť vítr mi cuchá vlasy. Sluníčko nakukuje do chaloupky, usmívám se, netřeba hledat jiné krásy"... ;-)

[6]:: Ivuško, až dojdeš mého věku, tak třeba zapustíš kořeny tam, kde je ti milo. To člověk cítí a vrací se do kolébky svého mládí, svého dětství a svých lásek. Já když jsem před 42 lety přijela prvně do chaloupky, kde bydleli prarodiče mého muže, nynější naše chaloupka, tak jsem se zamilovala a věděla, že tady jednou budu šťastná a vidíš, nemýlila jsem se. A tak když máš také něco v srdíčku, tak si to splň, i když to bude třeba až v době zralosti... ;-)

8 Margarita Margarita | 19. září 2013 v 12:46 | Reagovat

Na vesnici je krásně, já bych do města nikdy nešla, ale dříve se lidé hodně nadřeli, bez sekaček. A že lidé ve vesnicích spolu nedrží není zas tak pravda. U nás je to naopak, najde se sice pár, kteří se zavřou a nikdo je nevidí, ale to je spíš o lidech. Kdo chce ten táhne za jeden provaz, kdo ne, dělá si doma na provazu uzle. :-D
Moc pěkné povídání. Ještě chvilku na poli a mohla si mít v rodném listě napsáno: Narozena: někde v širém poli. :-D

9 Iva Iva | 19. září 2013 v 22:43 | Reagovat

Nattynko, za týden touto dobou se budu vypravovat na naše každoroční rodinné setkání v rodné chalupě mé maminky a jejích sester na Vysočině. Bude o něco smutnější, protože nás bude o jednoho méně. Zemřel můj nejstarší strejček , bylo mu jednadevadesát let. Ten bude chybět, moudrý a milý člověk, pan profesor přírodopisu. Chodíval s námi po lukách a znal každou bylinku, krásně uměl o každé vyprávět. Bude chybět i jeho harmonička, na kterou ještě loni doprovázel náš, převážně babský pěvecký sbor. Ale zpívat se bude, i na pohřbech se u nás zpívá. Jen aby počasí vyšlo, těším se :-).

10 Natty Natty | 20. září 2013 v 6:47 | Reagovat

[8]:Hani, máš pravdu, že se lidé nadřeli, ale byl to jejich "chleba". Od rána byli v pohybu, nemuseli chodit do posiloven a přirozeným pohybem trénovali své tělo. :-D Každodenní práce kolem hospodářství byla také škola života, láska ke zvířatům, rostlinám, přírodě a její "moudrosti". Život byl klidnější a bez každodenního stresu, který dnes prožívá skoro každý člověk. ;-) Dnešní vesnice je v "běhu", lidé opustili svoje pole a pospíchají do měst za prací. Denně slyším mezi 5 - 6 hodinu neskutečné množství aut, kdy lidé odjíždí pracovat ... A vztahy lidí ? Lidé si na vesnici vidí víc "do talíře" a tak také mají více "starostí" jeden o druhého. Člověk z města toto tolik nezná, obvykle se neznají ani lidé bydlící v jednom paneláku. ;-) Zvyknout si na zájem "tetky od vedle" je umění a když si chceš zachovat své soukromí, musíš být "diplomat". Jinak budeš probírána u "konzumu" a staneš se vhodným tématem dne, než přijde zase něco "nového". :D Určitě existují různé spolky, jako "dobrovolní hasiči", kde se sdružují mladí i starší, dále myslivecké sdružení, rybáři a dnes i sportovní kluby a to lidi stmeluje. :D

S mým narozením máš pravdu a já už vím, proč tatínek tak rád hrál na harmoniku a zpíval tuhle krásnou písničku, kterou ti posílám. ;-)  :-D

[9]: Ivuško, moc ti přeji vaše rodinné setkání, kdy vám bude určitě moc hezky. Vždyť Vysočina sama o sobě je nádherná...Život už to nese, že i ti nejmilejší a nejmoudřejší lidé mají na tomto světě svůj čas ... důležité je, že strýček zanechal po sobě krásnou stopu vzpomínek a další generace si ho tak nese v srdíčku ... strýček se dožil úžasného věku a možná to bylo tím, že uměl milovat přírodu, hrát na harmoniku, krásně vyprávět a tak byl šťastný...šťastní lidé žijí nejdelší život, protože tu kráčí, aby rozdávali radost. ;-) Ať vám sluníčko svítí na chaloupku a všem je vám moc hezky. :-D

11 Margarita Margarita | 20. září 2013 v 7:14 | Reagovat

Děkuji Nattynko, písnička je to opravdu nádherná, dříve bylo vůbec vše krásnější, ale u nás je pěkně stále. Jo, a drbny jsou a budou. Tu si ale lidé i vzájemně pomůžou a běda, když do vesnice připlave zloděj, chlapi se svolají a lapnou ho, policie pak jen kouká, když jim ho předají. :-D

12 Natty Natty | 20. září 2013 v 12:25 | Reagovat

[11]: :-D  :-D  :-D Hani, pěkný víkend. ;-)

13 Blanča Blanča | E-mail | 21. září 2013 v 11:21 | Reagovat

Tak to je nádherný a pravdivý článeček.

14 Hanka Hanka | E-mail | Web | 23. září 2013 v 21:12 | Reagovat

To je krásné povídání, Natty. Já bydlím celý život ve městě, ale na vesnici jsem jezdila, a vlastně pořád jezdím, hodně často. Vždycky se mi tam líbilo a odjakživa jsem chtěla na vesnici žít, což se mi nepodařilo, ale ... kdo ví! :-)

15 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 24. září 2013 v 7:06 | Reagovat

Moc hezké povídání Natty. Někdo je rád na vesnici, někdo ve městě. Každopádně všem je dobře jak jsou zdraví. A tak přeji všem zdravíčko a pohodu ať bydlí ve městě či na vesnici :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama