Vítejte a těším se na Vás.


Září 2013

Neopakovatelný zážitek

30. září 2013 v 5:58 | Natty |  Rybaření

Poslední zářijový víkend…

na sobotu hlásí ještě pěkné počasí a tak jsem se rozhodla, že ještě pojedu pokoušet rybářské štěstí na závody do Zahradiště, které leží v krásné přírodě Vysočiny.

Ve tři ráno zazvoní budík, hodina na snídani a sbalení rybařiny a ve čtyři hodiny vyjíždíme do neznáma. Zvolila jsem nejkratší cestu a tak nás bude čekat určitě dobrodružství. Snad se nikde nezamotáme a dojedeme šťastně do cíle.

Dojeli jsme po šesté hodině a když jsme vystoupili z auta, křupalo nám pod nohama. Ono mrzlo, až to praštělo. Místo už mi vylosoval syn, který na závody jel také s kamarádem Karlíkem.


...nad rybníkem ještě opar...

V sedm hodin zazněl signál a do rybníka letělo kolem 60 prutů. Rybník schovaný v lese, takže naděje na sluníčko bude nejdříve za 2 hodiny. Nohy mrzly, ale to "vnitřní napětí", které rybaření provází nechybělo.


...zabalená čekám na kapra a první sluneční paprsky...


...svačinka je nezbytná...

Já si našla holé místečko a tam se usadila. Dlouhé čekání a záběr žádný. Asi po hodině rybář vedle zleva chytil kapříka 27 cm. Musela jsem se smát, když přišel rozhodčí toho "macka" měřit. Ke konci prvního poločasu, který trval 3 hodiny, jsem byla "bezrybka", kolega zprava ulovil kapra 7 cm.


...Toník připravuje nástrahu...


...nahazovat musel "z bobku", neboť měl nad hlavou větve...


...druhý poločas, kde jsem zažila "neuvěřitelné"...

Po hodinové přestávce byla změna místa. Seděla jsem na "prý jednom z nejlepších" míst, tam určitě kapři budou. A měli pravdu, akorát zapomněli říci, že to jsou kapří miminka od velikosti 3 cm do maximálně 8 cm. Byla jich hejna, plavali na povrchu hladiny a my všichni čekali na pořádného macka.

O dvě místa vpravo usedl do druhého poločasu Radek, kamarád od syna Toníka a vedle prutu kbelík plný malých kapříků. Nevěřícně jsem koukala, jak je lupe a hází jednoho za druhým do "kýble". Šla jsem se podívat a obdivně pozorovala.

Okolní rybáři byli naštvaní, neboť velcí kapři nebrali a ti rybáři, kteří měli miniaturní háčky, vlasce a červíky, chytali tuto kapří drobotinu a protože pravidla to nezakazovala, naskakovaly jim bodíky v podobě každého uloveného "miminka".

Půl hodiny před koncem jsem si říkala, zkusím to také. Ustřihla jsem zátěž, nechala si na prutu jen háček, navlékla červíka a šla "na ně". Vedle sedící rybář se smál a povídal, že jestli chytím na ten háček kapříka, tak naháže celou svou výbavu do rybníka. A já se těšila, že to opravdu udělá. Nahodila jsem a kolem háčku mraky kapříků, ale můj háček byl velký na tak malé tlamičky.


...moji kapří kluci...Smějící se

Kolega rybář byl opravdový kamarád, daroval mi ten mini-háček, kousek slabounkého vlasce a já 10 minut bojovala, než jsem navázala, abych mohla nahodit.

A pak začal "tanec". První nahození a už se třepal na háčku první kapřík. Během minuty druhý a tak to šlo až do konce závodu. Za necelou půlhodinku jsem nachytala 21 kapříků a musím říci, že to byl nejkrásnější zážitek z celého závodu, na který nikdy nezapomenu.Mrkající

Pěkný nový týden.



Rybí placičky s brokolicí

25. září 2013 v 17:52 | Natty |  Ryby

Ryba a brokolice...

obě zdravé potraviny, vhodné pro dietu, děti a všechny, kdo tyto dvě dobroty rád. Já jsem dnes opět experimentovala a včera chyceného kapříka jsem dnes obohatila o zdravou zeleninu a musím říci, mňam.Usmívající se

Zabila jsem dvě mouchy jednou ranou, tělu dodala kvalitní bílkoviny v podobě rybího masa a zároveň
cenné látky, které jsou obsaženy v brokolici v podobě vitamínů, minerálů a vlákniny. Ovšem nejde jen o "zdravé", ale také abychom si pochutnali. A tak nechám na vás, zda recept vyzkoušíte a případně ohodnotíte.

Suroviny: 500 g rybího masa, 1 hlavička brokolice, 1 vejce, sůl, pepř, mletý zázvor, sušená bazalka, 2 lžíce strouhánky, hladká mouka, olej


...napařená brokolice a mleté rybí maso...


...hotové placičky...


..celý oběd...

Postup: Čerstvé rybí maso 3x umeleme na masovém strojku, brokolici rozebereme na růžičky a dáme na pařáček napařit. Brokolici vidličkou rozmačkáme a přidáme k rybímu masu. Vajíčko, sůl, pepř, špetka zázvoru, suchá bazalka a vše promícháme. Zahustíme 2 lžícemi strouhánky a tvoříme placičky, které lehce obalíme v hladké mouce. Usmažíme nebo pečeme na pečícím papíře v troubě.

Příloha: Rýže a dip ze zakysané smetany.

Zdravé, chutné a dietní.



Podzimní zelenina

23. září 2013 v 6:49 | Natty |  Babské rady

Tři podzimní kamarádi...


mrkev, petržel a celer, to jsou tři kamarádi, kteří se nečastěji scházejí na podzim, neboť dosáhli dospělosti - zralosti. Všichni je moc dobře známe a myslím, že v tomto spojení se většině z nás vybaví vynikající svíčková, kde se tito "kamarádi" určitě setkají. Dále je určitě dáváme do polévek, nebo´t i tam mají svoje nezastupitelné místo.

Což ale vyzkoušet další recepty a tuto výbornou a zdravou zeleninu používat na svém stole častěji? Důvod je jednoduchý. V tomto čase je jejich největší síla a účinky na naše zdraví. Jsou plné vitamínů, minerálů a tolik důležité vlákniny, tak proč si nedopřát tuto poměrně levnou zeleninu a místi k lékaři chodit třeba na procházky.

Týden můžeme začít třeba zeleninovou pomazánkou k snídani nebo k večeři. Je nejen zdravá, ale i chutná a pro své zdraví tak uděláme první krok v tomto týdnu. Laicky si dopřejeme mrkev pro oči, celer pro klouby, petržel - aby dlouho vydržel. MrkajícíTvaroh, proti osteoporóze a na pevné svaly a česnek, aby se nesmek.Smějící se


...kamarádi podzimu...


...pomazánka k snídani nebo k večeři...


...zdravá a chutná snídaně...


Tak na pondělí jsem připravila tvarohovou pomazánku, kdy jsem nastrouhala "tři kamarády", přidala vaničku odtučněného tvarohu a dochutila jedním stroužkem česneku. Solit není třeba, stačí posypat pažitkou.

Na další dny v týdnu můžete napsat svůj vyzkoušený recept na tyto zeleniny, já je vyzkouším a vyfotím a společně se můžeme podělit o zdravé zařazení podzimní zeleniny do svého jídelníčku a tak posílit své zdraví a navodit příjemnou pohodu. Mrkající

Pěkný nový týden.



Podzim a imunita

20. září 2013 v 12:23 | Natty |  Babské rady

Podzim je tady...


ochladilo se, teploty už nejsou na tričko a tak je třeba přidat nejen teplý svetr, ale i zaměřit se na vitamíny, které jsou pro obranu našeho organismu nezbytné. Není třeba vydávat zbytečné peníze za exotické ovoce, které nevyrostlo v našich podmínkách, ale je dobré zaměřit se na zeleninu a ovoce, které mají nyní čas zralosti a tím i nejvíce blahodárných účinků pro naše zdraví.

Jablíčko, mrkev, červená řepa. To jsou tři vitamíny a minerály nabité potraviny, které můžeme zařadit právě v podzimním čase do svého pravidelného jídelníčku. Tělu tím dodáme celou řadu potřebných látek k posílení imunitního systému, čímž zabráníme nebo zmírníme nemoci z nachlazení, které s podzimem přichází. Nejsou samospasitelné, ale určitě našemu organismu prospějí více, než "pilulky" z lékárny.

Nejdůležitější je vždy prevence a to platí i v době, kdy se blíží šimrání v nose, škrábání v krku, malátnost a rýma. Právě zařazení vhodného ovoce a zeleniny včas je pro nás ideální a budeme tak připraveni proti nepříjemným virům a bacilům.

Ovoce i zelenina jsou vhodné jako malé svačinky mezi hlavními jídly, nebo jako přílohu k hlavnímu chodu. Část ovoce i zeleniny je možno také vypít v podobě šťávy, kterou si z nastrouhaného ovoce i zeleniny může vyrobit. Ideální je pomocník - odšťavňovač.


...pro dvě svačinky stačí 1 červená řepa, mrkev a jablíčko...


...dopolední svačinka pro babičku a dědu, ale vhodná i pro děti
a ostatní...


...čaj ze slupek z jablíčka...

Ani slupky z nastrouhaného jablíčka nevyhazujeme, ale uděláme si lahodný a zdravý čaj.
A zbytky z mrkvičky a červené řepy dáme králíkům, pokud je máme a tím dostanou vitamíny i oni a potažmo my, v dobrém a zdravém mase.Mrkající

Kdo chce prožít podzim ve zdraví, tak vyzkoušejte salát, šťávy, duste mrkvičku s libovým masem, udělejte si boršč z červené řepy a denně si dopřejte alespoň jedno jablíčko, protože stále platí, že kdo jablíčka konzumuje, tam se nemoc neraduje.Smějící se

Pěkný víkend.


Jak ten čas letí

18. září 2013 v 7:58 | Natty |  Téma týdne

Tenkrát a dnes…


Venku je fujavice, pomalu mrznou prsty, ale brambory je třeba dosbírat, vždyť brzy přijdou mrazy. Mně to ale nevadí, schoulená sedím v bříšku a cítím jen houpavé pohyby, které jsou čím dál víc intenzivní. Co se to děje, začínám mít nějaké podivné svírání a to se mi vůbec nelíbí.

Maminka postavila koš plný brambor a povídá: "Asi budeme muset jet". Jejda, kam asi pojedu na výlet? To jsem ještě netušila, že to bude moje první cesta z malé vesničky na Vysočině do města a tam opustím teplé maminčino lůno. A tak se stalo, že jsem v polovině minulého století a v polovině desátého měsíce roku poprvé vykoukla na tento svět, abych zde prožila svůj život.

Své první krůčky jsem udělala opět na poli, odkud mě maminka vezla do porodnice. A když mi byly dva roky, rodiče společně s mým o rok starším bratrem se stěhovali do města. Od té doby jsem byla "městská slečinka", jak říkávala moje babička z tatíkovy strany.

Ale já měla ještě jednu babičku a dědu, rodiče maminky a tam spadají mé nejkrásnější vzpomínky na dětství a kus mého dospívání. Chaloupka v srdci kouzelné Vysočiny, v malebné vísce, kde bylo pár chalup rozsetých po kopcích v krásné přírodě plné lesů, polí a luk.

Ještě dnes, když zavřu oči, vidím pěkně obdělaná pole, louky plné kvítí a lesy plné borůvek, hub, malin a ostružin. Dědečkův sad s mnoha ovocnými stromy a s možností kdykoliv si utrhnout šťavnaté, krásně vybarvené ovoce.

Nad vším neustálý úsměv moji babičky, společné posezení pod oblíbenou hruškou, kde jsem naslouchala ty nejkrásnější pohádky a písničky, které uměla jen tato vzácná žena.

Dědeček byl velmi pracovitý člověk, který s úsvitem odešel do chléva, kde čekaly čtyři kravičky, Sojka, Stračena, Malina a Květina. Také kobylka Minda, koza Lojzička a malá selátka se svojí prasečí maminkou. Na dvorku slepice, kachny, husy, pes Alík a v holubníku vrkali holubi. To vše dalo spoustu práce a i já se snažila pomáhat dle svých dětských sil.

To všechno bylo…uteklo mnoho let a já se z města odstěhovala opět na vesnici. Dnešní vesnice už není jako dříve. Jsou to malá městečka zasazená v přírodě, ale … už není cítit vůně chlévské mrvy na každém políčku, není slyšet povel "hot a čehý", už není slyšet zpěv v podvečerních hodinách na návsi, není slyšet hlas klekání …

Civilizace zasáhla i vesnici. V každé chalupě nebo spíš rodinné vile či domku jsou 2 - 3 auta, na zahradách nezvoní kosy, ale sekačky, ze zvířat zbyli nanejvýš králíci, sem tam slepice, psi a kočky, kteří se stali miláčky lidí a lidé mají k sobě stále dál a dál….

A přesto bych neměnila, 33 let jako vdaná jsem prožila ve městě a nyní devátým rokem bydlím na vesnici a jsem zde šťastná. Šťastná proto, že bydlím ve své chaloupce, můžu jít kdykoliv do lesa, kdykoliv k rybníku, kdykoliv usednout do zahrady a poslouchat zpěv ptáčků a pozorovat krásu květin, které si pěstuji. Pro někoho málo, ale pro mě je to domov, kde vítám svoje děti, svoje vnoučátka a prožíváme společně s manželem podzim života.


...čičiči - volá nejmladší vnouček Honzíček...


...pro Margaritku...

Pěkný den.



Soutěžní povídka

17. září 2013 v 7:33 | Natty

Je krásné ráno...

Kapičky rosy zdobí zelenou trávu a já si vykračuji s košíčkem směrem k lesu. Sluníčko se nesměle pohupuje nad vrcholky stromů a pomalinku rozhazuje zlaté vlasy na vše kolem, pole, louky, lesknoucí se hladinu rybníku. I mě pošimralo po tváři a vykouzlilo nepatrný úsměv na mé tváři.

Pomalu se blížím k lesu a už zdáli cítím tu známou vůni. Hříbečci určitě budou sedět v mechu a nenápadně se mnou hrát hru na schovávanou. Jak já ji miluji a prožívám radost, když tu hnědou, jindy bělavou hlavičku objevím. To srdce potom plesá a já cítím ten nevýslovný pocit štěstí až kdesi v krku.

Do košíčku pokládám prvním hříbečky a pomalu se blížím k houštině. Najednou uslyším praskání a za smrčky zahlédnu červenou barvu. Srdíčko se prudce rozbuší a strachy si přisednu na bobek.

Pozoruji to červené stvoření, které se pomalými krůčky blíží ke mně. Malá holčička s červenou sukýnkou, čepečkem a modrýma očima. To snad není možné. Vždyť je to Karkulka a nese v ruce také košíček a určitě je plný dobrot jako v Nejkrásnější knize pohádek od Bratří Grimů .

Sedím přikrčená a ani nedýchám. V jediném okamžiku jsem se vrátila do dětství a zavzpomínala na krásný hlas mojí babičky, která mě uměla dovést do světa pohádek a nádherného snění.


Houbový nákyp

16. září 2013 v 7:41 | Natty |  Houby


Levný a dobrý oběd...


sbírání hub je krásný koníček a nyní lesy nabízejí hojnost. A tak každé ráno pozoruji vršíčky stromů, které jsou od chaloupky malinko přes 1 km a já jsem neklidná.Mrkající
Musím jít, pára stoupá z lesů a já vím, že mě nic neudrží.

Houby nejen moc rádi sbíráme, ale také jíme a tak neustále vymýšlím nové recepty, abychom si toto "maso lesa" mohli dopřát dokud roste a také šetří naší "peněženku". A tak vám nabízím jeden moc dobrý recept na chutný oběd a pokud zbude, tak i večeři. Mrkající

Suroviny: Mladé hříbečky nebo směs různých jedlých houbiček, trochu oleje, 2 vajíčka, mléko a hladká mouka. Kypřící prášek, sůl, pepř, trochu grilovacího koření a hrstka bylinek.


...upečený houbový nákyp...


...mňam - byla to dobrůtka...Mrkající

Postup: Mladé houbičky omyjeme a nakrájíme na malé kostičky. Zalijeme vodou, osolíme a povaříme 15 minut. Přecedíme, propláchneme a odkapané nasypeme na pekáček lehce pokapaný olejem. V mističce rozkvedláme 2 vajíčka, přidáme hladkou mouku a mléko, vyšleháme těstíčko jako na palačinky. Osolíme, opepříme, přidáme koření a nasekané bylinky. Nakonec vmícháme 1/2 sáčku prášku do pečiva. Houbičky zalijeme a pečeme na 200°C až bude nákyp zlatý.

Příloha: pečené brambory a salát z rajčat.

Pěkný den.



Zářijová lumpárnička

8. září 2013 v 17:38 | Natty

Nedělní nadělení...


je sedm hodin ráno. Na stole voní snídaně a já tiše volám: "Snídaně" a nic.
Za chvíli volám znovu :"Houby" a opět nic. Zasednu k prostřenému stolu a trochu víc hlasitěji zavolám: "Houby". A už slyším, jak se v podkroví něco hýbe a za chvíli jsou slyšet kroky.

"Dobré ráno" pozdraví manžel a já mu s úsměvem odpovídám. "Jdeme na houby, dnes by možná mohly být". Nasnídáme se a se dvěma košíčky a Roníčkem vyrážíme.

Už jsme na kraji lesa a hned jeden "pacholíček" a to je dobré znamení. Během chvíle máme plný košíček a hříbečky skládáme do druhého. Paráda, to jsme teda nečekali. Žádné staré "křampeláky", ale jen mladíčci a v celých hnízdech.


Obešli jsme svoje místečka, nachodili pěkných km, ale domů nesli neuvěřitelných XY hříbečků.

A to je "lumpárnička" pro vás.Smějící se

1. Kolik jsme přinesli dnes z lesa hříbečků ?
2. Své odpovědi můžete psát až do pátku do 18. hodiny.
3. Výherce obdrží hezký diplomek.

Pondělní úlovek...



...80 hříbečků... Mrkající

Úterní úlovek...



...52 hříbečků + 2 ...Zamračený


...prvních 5 skleniček sušených hříbečků...Mrkající

Středeční úlovek...



...65 hříbečků...Smějící se

Čtvrteční úlovek...



...40 hříbečků...Mrkající

Gratuluji Jarmilce ze Slovenska,

Hance, Fukčarince, Jarušce, Jance a Jarmilce...







Pěkný nový týden.


Odpočinek u vody

6. září 2013 v 5:49 | Natty |  Rybaření

Ve vodě jako v lese...


tu nádheru z lesa jsem ukázala v minulém článečku a v závěru napsala, že půjdu pokoušet lov místo do lesa k vodě. A tak se stalo.

Čtvrtek, sluníčko od rána nakukuje do chaloupky a my se s manželem balíme. Kde jsou ty časy, kdy jsme si jako děti vzaly nožík, uřízly proutek na olši, navázaly vlasec, háček a šly chytat do rybníku, který měl děda na sadě. Žádné velké přípravy, stačilo zvednout kámen, vytáhnout žížalu , proutek do ruky a pak už jen posezení v trávě na břehu a čekat, až rybička zabere...

Dnes začíná rybařina v kuchyni, kdy si musíme připravit těsto na návnadu, několik nástrah jako napařený rohlík, slisovaný a následné nakrájení na malé kostičky a k tomu ještě pěkně navonět třeba vanilkou, pudinkem nebo perníkovým kořením. A to je minimum proti "velké rybařině", kdy se vyrábí boilies a to už je alchymie, kam já zatím nevkročím. Já si vystačím s tím základním a ryby také rády naskočí na prut.

A tak čtvrtek patřil mému koníčku a v 9. hodin už se sedíme na Hadině, 12 ha rybníku, který je nejen krásný, ale také dobře osazen pro sportovní rybolov. Jsem na svém oblíbeném místečku, další rybáři daleko a to mám nejraději. Nebudu dlouho popisovat, jak jsem chytala, ale nechám vás nahlédnout na krásné kapříky, amury a zlatého lína, jedinou rybičku, kterou jsem si vzala domů.


...první kapřík 52 cm...


...lysáček 50 cm...


...šupináč 59 cm...


...amur 55 cm...


...další šupináč 56 cm...


...fešák 59 cm...


...amur 62 cm...


...na závěr "zlatá rybka" - lín 41cm...

Stejně jako hříbečky, tak i rybičky patří do přírody a pohled na ně je také krásný a ulovit je, je stejně náročné jako najít pěkného hříbečka v trávě. Jediný rozdíl je ten, že se tolik nenachodíme, ale ono zdolat rybu a vytáhnout na břeh není také žádná "brnkačka".Smějící se

A tak vám přeji pěkný sluníčkový víkend,

ať na houbách nebo na rybách, hlavně aby jste byli spokojeni a užili si co nejlépe nadcházející sluníčkové dny.


Houbařské zážitky

2. září 2013 v 17:53 | Natty |  Deníček


Letos první...


začíná školní rok a my máme v chaloupce Honzíčka. Ten si na školní docházku ještě pár let počká a tak si můžeme společně užívat hezké chvilky. Dopoledne jsme se vydali na procházku do lesa a nezapomněli jsme ani na malý košíček.

Sotva jsme přišli na kraj lesa, ucítila jsem nádhernou vůni hub. Oni asi opravdu už rostou, přestože léto bylo tak suché. Proběhnu první svoje místečko a najdu 3 první "kluky". Na dalším nic, jen spoustu odkrojků, stejně jako na třetím místečku. Ještě "na skálu" a pak honem domů, dělat švestkové knedlíky k obědu. A zde opět velké množství odkrojků, ale i tak jsem našla dalších 5 hříbečků a děda s Honzíčkem dva.


...prvních 10 hříbečků...

Radost veliká, neboť jsem se opravdu letos obávala, že bude na vánočním stole chybět "černý kuba". Ale dnešní nález mě přesvědčil, že během září houby budou a naše oblíbená vánoční pochoutka chybět nebude.


...první smaženice...

A protože věřím, že houbařská žeň začne, ty dnešní hříbečky jsem udělala pěkně k večeři a první smaženice byla opravdu moooc dobrá.Mrkající

A tak nám všem přeji, aby kroky lesem byly co nejúspěšnější, dýchali jsme nejen zdravý lesní vzduch, ale přinesli i plné košíčky těch nejhezčích houbiček.

A podruhé...


3. září, nemohu dospat. Venku prší, ale je teplo a já čekám, až se manžel probere a půjdeme na houby. Tentokrát jen my dva, Honzíček už spinká doma a my máme spoustu času vychutnat si vůni lesa a houbařské "umění".

První tři hřiby našel manžel a já měla srdíčko až v krku. Jak je možné, že já zatím nic. Ale hříbečky nedaly na sebe dlouho čekat a už jsem manžela dotáhla a pak...no co budu vyprávět. Nachodili jsme přes 9 km, načichli vůní lesa a domů se vraceli promočeni, ale spokojeni s nádherným úlovkem.


...můj první...


...dva kozáci...


...kozák přímo na cestě...


...nádherný hříbeček...


...máma a děťátko...


... a nedaleko táta...


...dnešní úlovek...


...65 hříbečků, 3 kozáci a hrstička lišek...

A teď už jen zpracovat - určitě budou řízečky, něco na sušení a malinké do octa. Mrkající

Tento týden potřetí...

hříbečky z předešlého dne jsou zpracovány, část jsme dali dětem na řízečky, něco jsme slupli my a ostatní se již budou sušit na sluníčku, které nás do konce týdne čeká.

Ovšem to bych nebyla já "lovec tělem i duší", abych přece jen ještě jednou nevyrazila na "lov". A tak jsme hned po obědě vyrazili na místo, kde se říká "V pařezí", neboť vloni jsem tam našla pěkné křemenáče.
A věřte nebo ne, opět tam byly. Mrkající


Kluci s červeným kulichem a pěkně na jednom místě. A ještě jsem si tam nechala asi tři mini, pro které si dojdu asi v neděli. Smějící se

Potom jsme stočili kroky na "vršek" a cestou našli několik hříbečků, kozáků březových i olšových, babky a podhříbky. Do chaloupky jsme donesli opět dva košíčky hub a protože přijely děti na návštěvu, společně jsme zasedli venku ke stolu a všechny houbičky zpracovali. Můj velký pomocník byl Lukášek a dostane skleničku sušených hub jako odměnu za pomoc.Mrkající

A tím končí seriál o houbaření, neboť dnes půjdu lovit, ale ... má to dvě oči, šupiny a ocásek.

Pěkný nový týden.