Vítejte a těším se na Vás.


Hurá, četla jsem

14. října 2012 v 10:03 | Email - pošta |  My ženy

Gratuluji nám všem , kterým je mezi 20 až 70 lety...


Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 40.,50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít...

Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.
Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy.

Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik, ale všichni jsme to ve zdraví přežili...

Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali.

Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat...

Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!!

Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout.

Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.

Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si...

Pokud toto čteš,

patříš k jedněm z těch šťastných. Mrkající
 


Komentáře

1 babča babča | Web | 14. října 2012 v 11:35 | Reagovat

tak milá žabičko tež mám toto tema rozpismenkované bo mám tež take exoty doma  kolikrát mi hlava nebere jeden z vydobytku nové doby mě dostala jakásik okartačkovana olačka na čištění ďasni pro kojence no po kojení šprycujou nebohým nakojeným malíčkum pusinku a pak prý babi proč nám to mimino furt tak zvrací a jdou na konzilium ku medicinmenovi no mě se tak někdo hrabat  hubě tak bliju už před krmenim a tych umělych přikrmu no rozum mi to neber no a pak že sapiens degeneruje no nic proti  jakýmsik vychytávkam no ale všeho s mírou,už brzdím bo to bych tu napsala litaniu tak tě žabičko ještě před tym infuzovanim zdravím do perníkové chaloupky posílám pohodu a pozdravení měj se krásně pa

2 Jarmila Jarmila | Web | 14. října 2012 v 13:00 | Reagovat

Spoustu věcí a lotrovin jsem v dětství také vyváděla a bez úhony jsem se dožila dospělosti. Kdo ví, jestli dnešní kluci umí vylézl na strom nebo přehodit řeku kamenem? Holky se pořád jen haštěří na FB. Dřív se haštěřily také, ale nebylo to tak sprosté. Jo, také někdy padla ostrá slova, ale za chvilku bylo po hněvu.
Myslím si, že jsem prožila bez těch všech technických vymožeností šťastné dětství. :-)

3 Natty Natty | 14. října 2012 v 18:24 | Reagovat

[1]:: Marcelko moje, budu se těšit na tvoje povídání, neboť umíš vždy s humorem napsat to, co je život, nemusíš si vymýšlet nesmyslná témata a tvoje podání jsou pravdivá a s nadsázkou. ;-) Papa a jdu pomalu připravovat jednotlivé látky do transfúze :-D  ;-)

[2]:: Jarmilko, mluvíš mi z duše, co my se nadělali lumpáren, ale takových těch neškodných, kterými jsme se rozvíjeli, ale znali jsme hranice. Hodně času jsme trávili venku, ale na druhé straně jsme měli také povinnosti, byli jsme vedeni k práci a hlavně slušnosti a úctě. To už je dnes jinak... ;-)

4 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 14. října 2012 v 19:00 | Reagovat

Taky jsem jedna z těch, co žila nezdravě a bylo mě blaze. Jo dnešní děti jsou ochuzené o spoustu báječných chvil, které jsme si my užívali. Občas nezdravě jedli a jak nám chutilos :-)

5 jarka jarka | 14. října 2012 v 19:15 | Reagovat

toto je nejhezčí článek který jsem po dlouhé době četla je to pravda pravdivá

6 Helena Helena | Web | 14. října 2012 v 19:23 | Reagovat

Samá pravda.I my jsme lumpačili,skákali ve stodole do sena,jedli št'ovík a já se dokonce naučila jezdit na kole a to pánském.Proč o tom píšu?Byl to cirkusový kousek a mnohokrát jsem u toho spadla a hned zase vstala a zkoušela dál a to tak,že jsem jezdila šikmo,tedy pod tou rourkou.Ale - naučila jsem se.Otlučená ale št'astná.
Krásný večer přeji. :-)

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. října 2012 v 23:15 | Reagovat

No naše mládí. Jak vidno, vzpomínáme všechny a rády. Laskavě, nenervózně, s nadsázkou. Přežily jsme a můžeme teď zase využívat internet a blogovat. I chlapi - ty nemíním vynechat. Co ti se nadělali volovin. Ale jsou zde s námi. Zdraví jsme ztrácely/i s léty a chemizací. I ty "žuby" na to doplatily. Ale máme úsměv. Na co budou vzpomínat ti dnešní mladí? Kdyby jim vypnuli elektriku, co by dělali? :-P

8 Janka Janka | Web | 14. října 2012 v 23:33 | Reagovat

Jo, jo. Doba se zkrátka změnila. Ale myslím si, že záleží i na "vychovatelích", jak a co dělají jejich děti.
Když jsou u nás kluci /3 a 5 let/, tak chodíme ke splavu, kde hází kamenem přes potok/sice občas trnu, aby jeden nerozbil hlavu druhému - někdy jsou nešikovní/, lezou po stromech, když jim spadne rohlík, tak ho ofoukají a klidně sní. Jaké divy umí PC to naštěstí ještě nevědí. Ale je fakt, že samotné bych je venku ještě nenechala. Někdy jsou lidé zlí. :-(  :-)

9 Natty Natty | 15. října 2012 v 6:28 | Reagovat

[4]: Marti, já naopak žila zdravě ;-) Jedli jsme skromně, jídlo pro nás nebylo na prvním místě, maminka nás nakrmila, nedělala kolem jídla "obstrukce", nikdy jsme neměli hlad, naučila nás vážit si jídla, jíst hodně mléčných výrobků, ovoce a zeleniny. Naučila nás pomáhat rodičům a prarodičům, vážit si dospělých...dodnes nezapomenu, jak jsem seděla s chlebem s tvarohem a čekala, až ho budu moci někam strčit, dnes je tvaroh na prvním místě v mém jídelníčku, pohyb hned následuje :D

[5]: Jaruško, přestože nejsem autorem tohoto článku, plně se s ním ztotožňuji, proto jsem ho dala na svůj blog. A byla zvědavá, kolik se nás ve zdraví dožilo, když jsme se měli "tak špatně" ;-)

[6]: Helenko, kdyby jsi se nejmenovala Hela, tak bych řekla, že to napsala moje nejlepší kamarádka Maruška Koudelková, s kterou jsem prožila nádherné dětství, kdy jsme jako děvčata také chodily skákat na seno do školního statku. Jedly šťovík, chodily králíkům na trávu s košíkem a stále si zpívaly a ona byla přebornice v jízdě na panském kole, což já nikdy neuměla, ale zase jsem byla přebornice ve sportovní gymnastice...jejda, uteklo to a už budu také patřit do kategorie "seniorek" a ona hned den po mě :D  :D

[7]: Kitty, ano, velice často sedíme s manželem na sluníčku u kafíčka a vyprávíme si zážitky z dětství a vůbec nejraději je mají moje vnoučata. To opustí i TV, PC a mají natažená ušiska. Asi proto, že jim také pracuje fantazie jako nám a naše vyprávění je pro ně něco, co oni nepoznali a asi nikdy nepoznají. Ale stejné to bylo i v mém dětství, milovala jsem svojí babičku, která uměla nádherně vyprávět a každou volnou chvilku mi vyprávěla ze svého života. ;-) Já dnes jedu na zdravotní prohlídku, tak se dozvím, zda než vstoupím do "seniorského světa" jsem zdravá a "žuby" :D ty mám zatím všechny svoje a doufám, že i tu další "desítku" je budu mít :D  :D

[8]: Janko, naprosto s tebou souhlasím - všechno záleží na vychovatelích, v první řadě rodičích a později všech těch, kteří človíčka formují...já nemám nic proti "proti vymoženostem doby", i já je využívám, ale ... neměly by být na prvním místě na úkor přirozeného života, měly by doplňovat a ulehčovat, nikoliv z nás dělat "závisláky"...takže vyprávějme vnoučatům jaké to bylo, učme je tomu, co umíme my, lumpačme s nimi a i tím jim vrátíme kus našeho života ...
Jejda, to jsem se rozpovídala a teď už musím jet k lékaři, vysolit 3 stokorunky, abych do svého "seniorského světa" vstoupila zdravá, krásná a měla na to "papír" :D  :D

10 Oli Oli | Web | 15. října 2012 v 7:58 | Reagovat

Natty, já sem taky patřím. Krásně jsem si početla o našich starých, dětských časech. Naše nejoblíbenější hra byly 'trubky'. Naši zažraní do stavby vesele honili míchačku a předělávali barák a my s bráchou a dalšími uličníky se scházeli 'na place' - volném prostoru za barákem, kde byly hromadu let složeny tlusté betonové trubky připravené na kanalizaci. Nejdříve jsme po nich skákali a honili se jen tak, později, když pomaloučku začaly ubývat, jsme si všichni pořídili velké dlouhé klacky a pomocí nich jsme přeskakovali z jedné trubky na druhou a honili se vese dál, dokud trubky nezmizeli úplně. :-D To bylo nářku, když mi tatík jednoho dne nejmilejší hračku po společně se dřívím pořezal.:-D

11 Pavlina Pavlina | 15. října 2012 v 11:15 | Reagovat

děvčátka se vším co tu je napsáno souhlasím ---já ročník 70 moje děti 90 a93 a mužu říct že počítač byl koupen kolem roku 2000 a tak jejich děctví bylo do té doby krásné---výlety--a vše co k tomu patří --vycházky no prostě vzpomínaj na to dost často co dělali jak byli malí:-))hezkej den všem..♥

12 Natty Natty | Web | 16. října 2012 v 5:40 | Reagovat

[10]: [11]: Olinko i Pavlínko, vidím, že i vy jste se dožily, byly šťastné a tak teď už je jen na nás, zda těm svým dětem, vnoučátkům dopřejeme kus z toho, co jsme prožily my...Pěkný den.

13 Katka Katka | Web | 16. října 2012 v 13:27 | Reagovat

Vidím to přesně stejně. Se vším se nadělá spousta cirátů a výsledek za to nestojí.

14 Natty Natty | 18. října 2012 v 6:19 | Reagovat

[13]: :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama