Vítejte a těším se na Vás.


Září 2012

Ovčí paštika

29. září 2012 v 18:56 | Natty |  Pomazánky

Játrová paštika ...

Včera jsme dostali od tatínka Lukáška maso a vnitřnosti z mladé ovečky a tak jsem z jater udělala paštiku.

Suroviny: 500 g jater z mladé ovečky, nebo (vepřové, králičí, drůbeží), 3 bobkové listy, 3 kuličky nového koření, 3 velké cibule, 100 g másla, 2 vejce, slanina, sůl, pepř, kari koření, koření do paštiky.


...hotová paštika...


...celozrnný chléb s paštikou...

Postup: Játra z ovečky nakrájíme na kostičky, zalijeme vodou, přidáme bobkový list a nové koření a dáme na 30 minut povařit. Na másle zpěníme cibulku, přidáme vajíčka a necháme srazit. Uvařená játra slijeme a přidáme k cibulovému základu, malinko podlijeme vývarem a asi 10 minut všechno společně podusíme. Všechny suroviny nalijeme do mixéru a umixujeme do hladka. Osolíme, opepříme, přidáme paštikové koření a nalijeme do formy na srnčí hřbet, který vyložíme plátky slaniny. Necháme vystydnout, přikryjeme alobalem a dáme na 5 hodin do lednice. Vyklopíme a dozdobíme petrželkou a podáváme s čerstvým pečivem.

Můžete vyzkoušet, je rychlá, dobrá a vydrží pokud jí nesníte v lednici celý týden.

Pěkný den.


Říjen

29. září 2012 v 6:49 | Natty |  Toulky Vysočinou

Prozatím máme nachozeno rovných 500 km.

3. října


Hned po dopolední svačině jsme se vydali na procházku lesem, neboť venku krásně svítilo sluníčko a lákalo nás na prohlídku podzimní krajinou. Vodítko, košíček, nožíky a hurá do lesů. Jak je nádherně, všude se zlatí javory, střídají barvu zlata s nádherně červenou a já jsem nadšená. Miluji podzim, jeho barvy, jeho krásu, jeho vůni. Snad proto, že jsem dítě podzimu a všechno významné v mém životě se stalo právě v měsíci říjnu.


Domů jsme přinesli z procházky košíček houbiček
a tak jsme zahájili říjnovou sezónu.

3.10. - 7 km 556 m

6. října


Dnes přijela dcera Renča s kamarádkou a jejím synkem a společně jsme šli na procházku. Sluníčko nádherně hřálo, tak jsme se vydali prohledat remízky z břízkami a soutěžili, kdo najde nějakou houbičku. První hřibečky jsem našla já a pak také ostatní. Malý Ládík nosil košíček, děda mu hříbečky čistil, Adélka s mamkou hledaly, Honzíček spokojeně spinkal v kočárku a já běhala pod každý doubek, břízku, až jsme měli pěkně plný košíček.


...stromy se halí do zlata...


...krásný podzimní pohled...


...pomalu se vracíme domů...


...pěkný úlovek...

Bylo to moc hezké odpoledne a všichni jsme si ho pěkně užili.

6. 10. - 6 km 474 m

7. října


Neděle, netrpělivě vyhlížíme, kdy přestane alespoň trochu pršet. Od rána lilo jako z konve a my se tolik těšili na nedělní procházku. Naplánovali jsme si cestu na hřbitov a potom cestou kolem Kamenné trouby, kde jsou nádherně zlaté břízy a javory a určitě bychom našli i nějakou houbičku.

16. hodin, konečně jsme se dočkali, přestalo pršet. Rychle vodítko na Roníčka a vyrážíme. Cíl jsme vzhledem k času museli změnit a tak jsme se vydali alespoň na nejbližší trasu k lesům. Chodili jsme převážně kraji lesa, trávou a našli moc pěkný úlovek.


...pěkný nedělní úlovek..

Domů jsme přišli za šera, promáčení, ale spokojení.

7.10. - 5 km 206 m

9. října


Pěkné podzimní odpoledne a tak hned po poobědní siestičce se vydáváme na procházku. Protože ještě rostou, máme opět košíček, nožíček a hurá do přírody. Vždyť už se začíná tak krásně barvit a protože to jsou moje barvičky, které hladí oko i duši, tak si jich chci užít co nejvíce.

A opravdu jsme si užili, les nádherně voněl, mech se leskl svěží zelení a hříbečky si seděly tam, kde jsme je vůbec nečekali. Přesto jsme jich našli plný košíček a když už jsme se vraceli domů a chtěla jsem si sebrat u silnice hrušku, sedělo tam několik krásných hříbečků. neuvěřitelné, ale pravda.


... na našem oblíbeném místečku s Roníčkem..


...dnešní úlovek...

Už dnes se zase těšíme, jak zítra půjdeme na další procházku.

9.10. - 7 km 465 m

11. října


Dopoledne patřilo zahradě, ale po obědě jsme si opět udělali čas na pěknou procházku podzimní přírodou. Žádné lesy, ale pěkně louky, břízky, duby a buky. Sluníčko nádherně hřálo a v trávě se opět ukazovaly hlavičky houbiček a tak procházka byla nejen příjemná, ale i "plodná". Domů jsme nesli plný košíček a ještě svázaný nátělník plný červených křemenáčů. Podzim je prostě kouzelný.


...první hříbeček ...


...hnízdečko křemenáčů...


...celý úlovek...

11. října - 6 km 280 m

13. října


Nádherné sobotní odpoledne. Sluníčko doslova pálí a tak se vydáváme na hřbitov do Řečice. Cesta vede pod hradem Lipnice, který máme po pravé ruce a pozorujeme, jak se stromy pomalu halí do zlata.



Jsme "U lip" , jedna už je pokácená a jako památka na ní je zde velký pařez a tak si musíme udělat fotečky z naším Roníčkem.Smějící se V pozadí v lesích je vidět špička hradu.


Odcházíme ze hřbitova a jdeme směrem ke Kamenné troubě, přes Malířovnu domů.
Byla to nádherná procházka a do chaloupky přicházíme příjemně unaveni.

13.10. - 9 km 62 m

23. října

6 646 kroků

I dnes jsem se vydali na procházku a jen tak jedním očkem koukali, zda najdeme nějaké houbičky. našli, ale bylo toho poskrovnu a hlavně, já už houby po prvních mrazících neberu. I když letos nebyla taková plodná úroda jako vloni, přesto jsme si i houbaření užili. Ale to hlavní je, že jsme si udělali pěknou procházku po víkendovém veselí.


23. října -3 km 987 m


28. října


Je neděle, rozhodujeme se zda do bazénu nebo na procházku. Zvítězila procházka a bazén si necháme zase po neděli, vždyť už jsme byli tento týden hned v pondělí. Venku je první sníh, i když dnes už ho není tolik, jako když napadal v sobotu. 27. říjen je letošní první zasněžený den a že teda během chvíle pěkně "nasypalo". Ale zpět k procházce, šli jsme převážně po silnici, neboť bylo mokro a tak jsme si udělali "velký okruh" a přes mrazivé počasí nás chvílemi pohladilo i sluníčko. Ale věřím, že krásný podzim ještě nekončí.


28.10. - 4 km 447 m

Za měsíc říjen jsme nachodili 50,5 km







Chytila jsem jesetera

27. září 2012 v 15:37 | Natty |  Rybaření

Nádherný zážitek...


každý máme svoje radosti, štěstí a spokojenost. Já dnes prožila překrásný okamžik, který může pochopit jen ten, kdo měl někdy v ruce prut a čekal...

Původně jsem dnes na ryby nechtěla jet, měla jsem jiný cíl. Ale když jsem viděla, že neprší a venku je příjemná teplota, rozhodla jsem se na poslední chvíli. "Pojedeme dnes od 11. hodin do 14. zkusit ulovit amura "Onura", řekla jsem manželovi. Souhlas a tak jsme naskákali do auta a vyrazili.

Musím se přiznat, že jsem večer na netu studovala, jak nejlépe na něj, na co chytat a tak patřičně vybavena vědomostmi, ale i nástrahou jsem jela pokoušet štěstí. Na všechny tři pruty jsem nastražila různé návnady a poslala manžela k benzínce.

Foukal silný vítr, voda byla straršidelně černá a vlny se valily ke břehu. Měla jsem obavy, zda mi nevezmou "nádobíčko", ale touha po úlovku byla silnější. Uplynulo 25 minut a na "můj prut" se ozvalo zapípání a pak se rozjela cívka. "Asi je tady a skutečně vzal na nástrahu, kterou jsem mu nabídla", tiše jsem si říkala. Mezitím se vrátil manžel a už nesl podběrák, abychom rybu vyndali na břeh.

Zahlédla jsem bílé tělo a radostně vykřikla: "Je to on, můj Onur" a to už manžel podbírá rybu a vyndává na břeh. "Ježiši, to není Onur, to JESETER", překrásná ryba, která je tady hájená a pořádný kus.


...Jeseter - 87 cm...


...detail jeseteřích vousků...


...dnešní nádherný úlovek...

Nádherných 87 cm, zatím můj nejdelší úlovek.
Štěstím zářím a hned volám synovi Toníkovi, jaký nádherný kousek se mi podařilo ulovit. Veliká gratulace a já se pyšním, že jsem ulovila rybu, kterou i mnohem zkušenější rybáři tady ještě nechytili.

Pěkný prodloužený víkend.



Šťáva z červené řepy a mrkve

27. září 2012 v 8:27 | Natty |  Zelenina

Když máme žízeň...


asi málokdo pije jen čistou vodu a přitom ta je pro lidský organismus nejzdravější a zatím nejdostupnější. Ale to bychom nebyli my lidé, abychom to nejcennější co nám příroda nabízí nějakým způsobem neupravili, nevylepšili - možná.

To, že je pitný režim pro náš organismus velmi důležitý většina z nás už pochopila a tak je chvályhodné, že si to "pitíčko" nosíme všude a snažíme se doporučované množství 2 - 3 litrů tekutin do sebe "dostat".

I já před lety patřila k těm, jež nijak pitný režim neřešila, pila jen tehdy, když jsem měla žízeň. Dnes je to jinak a svojí "denní dávku" poctivě piju. V letním období vodu, zeleninové šťávy, po zbytek roku bylinkové čaje.

A právě u těch zeleninových šťáv bych se dnes ráda zastavila. Vrcholí období zralosti mnoha druhů zeleniny a tak je vhodné si dopřát trochu toho zdravíčka a podpořit nejen zdraví, ale i krásu. Neboť všechny látky v zelenině obsažené mají tu schopnost a společně s vodou nám mohou trochu toho "mládí" navrátit.

Posledně jsem zařadila rajčatovou šťávu, dnes se zaměřím na červenou řepu a mrkev. Obě zeleniny mají nyní čas zralosti a také nejvíce látek, které prospějí našemu tělu.

Zkusme "zabít mouchu jednou ranou", doplnit vitamíny a minerály a zároveň i dodržovat pitný režim. Sklenice 200 ml čisté vylisované šťávy dá tělu hodně, ale pokud si jí naředíme s větším množstvím vody a budeme popíjet během celého dne, určitě se výsledek v podobě pěkně vypnuté pleti, bez bolesti hlavy, bez zácpy a dobré nálady velmi brzo dostaví.


Suroviny: červenou řepu a mrkev nastrouháme a vylisujeme přes plátýnko, doplníme pitnou vodou a máme výbornou "šťávičku" za pár korun. Bez cukru a chemie. Pokud máme odšťavňovač, zeleninu odšťavníme.

Pokud potřebujeme doplnit do těla vlákninu, uděláme si salát, zde nebo výbornou polévku. Pokud opustíme pití přeslazených, chemicky ošetřených limonád a džusů, určitě svému tělu prospějeme a také se budeme lépe cítit.

Pěkný den.



Podzimní krása

25. září 2012 v 6:49 | Natty |  Zahrada

Potěšení pro oči...


tak bych nazvala pohled do zahrady v perníkové chaloupce. Je pravda, že než si můžeme sednout na terasu a pozorovat tuhle krásu, musíme si nejprve pěkně "protáhnout tělíčko", ale pak posezení s kávičkou je víc než příjemné.

A tak se pojďte chvilku pokochat s námi, než skončí jejich krása.


...gazánie krásně kvetou...


...podzimní astřičky v lila kabátku...


...astřičky v červeném kabátku...


... v bílém kabátku...


...košíček neznámé kytičky od Jitky...


..jiná gazánie...


...odkvétající floxa...


...gazánie v zajetí astřiček...


...rudé jiřiny...


...nádherná žlutá jiřina...


...obrovská lila jiřina...


...jiřina, říkáme jí slunečnice...


...koše bílých jiřin...


...růžička u Kellynky...


...poslední květ plaménku...


...krásky zahrady...


...nevěsty v bílém...


...žlutá na skalce...


...kana na skalce...


...tařice v podzimním kvetení...


...nevinná před chaloupkou...


...nádherná na chaloupce...


...muškáty na garáži...



...pohled z terasy...

Venku už pomalu vykukuje sluníčko a tak doufejme, že nás opět čeká hezký den
a potěšení pro oči, dřív než krása kytiček uvadne.

Hezký den.


Přijď si pro štěstí

22. září 2012 v 7:50 | Natty |  Téma týdne


Hodně štěstí.


Kouzlo lesa

20. září 2012 v 6:00 | Natty |  Deníček

Odpoledne přestalo pršet...


a tak košíček do ruky, houbařský nůž, vodítko pro Roníčka a jdeme prozkoumat lesy, když všichni říkají, že rostou. Je pravda, že po dešti se z lesů kouří jako z komína, ale dokud se sama nepřesvědčím, nevěřím.

Když vcházíme do lesa na první moje místo, nikde ani houbička, stejné to je i na "dvojce" a "trojce". Nevadí, půjdeme jen na procházku a budeme dýchat nádherně vlahý vzduch a kochat se krásou lesa.

Odbočujeme na cestu pod "Skálou" a najednou uprostřed trávy sedí hříbeček. Zasvítily mi oči a zase se dostavila to moje "lovecká vášeň". A pak už následoval jeden hříbeček za druhým a za chvíli byl plný košíček.


... cesťáček...


...okousánek...


...krasaveček...


...bráškové...


...dědeček, ale zdravý...


...statný jinoch...


...32 hříbečků v košíčku...

Hříbečky jsme donesli domů a ani jeden nebyl červivý. Hlavičky jsme si udělali k večeři na řízek a nožičky a několik podhříbků jsme nakrájeli na sušení. Tak ještě sluníčko, aby houbičky dobře schnuly a v zimě jsme si pochutnali.

Pěkný den.


Všechno se dá

18. září 2012 v 5:50 | Natty |  My ženy

Charakter se moc pěstovat nedá...


máme ho v genech...malinko si dovolím nesouhlasit.
Charakter člověka se vytváří během našeho vývoje za pomoci vjemů, vzorů a zděděných genetických informací. To co nám dali naši předkové do vínku je jen část naší osobnosti, takže se můžeme stavit do pozice "divočáků", kam patřím i já nebo do pozice "lemry", co jsou většinou flegmatici a nebo namíchaný "divočák s lemrou".Mrkající

Jenže charakter tvoří také naše vlastnosti a ty lze velmi dobře ovlivnit naší vůlí. Pokud vím, že jsem třeba "vzteklá jako čert" a reaguji na každý podmět nepřiměřeně, nemůžu to svádět na své předky a říci: "To byl můj dědeček také". To je totiž ta nejjednodušší cesta omluvit svoje chování. Mnohem těžší je "něco s tím udělat " a o tom byl poslední odstavec mého článku na TT.

Neupřímnost, závist, lži, pomlouvačnost jsou vlastnosti, které nám nikdo do vínku nedal. Ty si "pěstujeme" sami a nějakým způsobem nás uspokojují. Kdysi jsem napsala článek o drbnách , které doslova nesnáším. Právě ty se vyznačují všemi vlastnostmi, které jsem uvedla na začátku odstavce. A jest-li k nim patřím, to mi určitě do genetické výbavy nedali moji předci. K tomuto "chování" jsem dospěla sama a mám k tomu nějaký důvod. Osobně si myslím, že jsou to ti, jež nezvládají svůj život, hledají chyby na druhých a přitom jich nejvíce mají sami. Neštěstí druhých je pro ně přímo "živná půda" jejich denní činnosti.

Tak jako nesnáším "drby", tak druhá špatná charakterová vlastnost je lež, s kterou se velmi často setkávám i na blogu. Jen slušnost mi brání "ukázat prstem" na lháře. A tak se snažím takovým lidem, jak v osobním životě, tak i na blogu vyhýbat. A to mě rovněž vede k zamyšlení, proč to děláme ?

Mohla bych psát o dalších charakterových nedostatcích, ale to není účelem tohoto článku.
Zareagovala jsem jen na komentáře, což mě velmi často vede k napsání nového článku, i když jsem měla původně připravené "kytičky".Smějící se

Tak nesvádějme nic na naše "předky", naučme se za svoje chování nést vlastní zodpovědnost a půjde se nám životem veseleji a třeba jako : "Já s písničkou jdu jako ptáček..."


Pěkný den.


Život odhalí

16. září 2012 v 20:01 | Natty |  Téma týdne

Jací jsme...


nejprve naivní, všemu slepě věříme, v očích máme ty nejlepší vzory v rodině, když máme to štěstí. Kdo ho nemá, má také vzor a sám později přijme buď ten špatný a nebo naopak. Náš další život, když opustíme dětská léta, dospějeme a postavíme se na vlastní nohy odhalí náš charakter. Čekají nás životní situace, které budeme muset zvládnout a nějakým způsobem se s nimi vyrovnat.

To je to, co se týká naší osoby. Pak ale přijdou ti kolem nás. Lidé, s nimiž se stýkáme v osobním životě mimo rodinu, v zaměstnání, na ulici, v prodejnách, úřadech, u lékaře a třeba také na blogu. A právě k těm posledně jmenovaným napíši článek na dnešní téma.

Na blogu se pohybuji již nějakou chvilku a troufnu si říci, že jsem poznala spoustu lidí - blogerů, s kterými bych se velmi ráda setkala a sedla si s nimi na kávu na úplně normální "pokec" a vím, že bychom si měli o čem povídat a měli vzájemné souznění. Na druhou stranu jsem poznala ale i ty, s nimiž bych si na tu kávu nikdy nesedla, lidi, kteří jsou falešní, vypočítaví, závistiví a jejichž charakter je nějakým způsobem pokřiven.

Možná, že při čtení, pokud vůbec tento článek čtete si řeknete, kam patříte právě vy ? Ti z vás, kteří jsou tu poprvé, ti mají lehkou odpověď, nikam, neboť se neznáme. Ale ti z vás, kteří ke mě chodí pravidelně "na kukandu" nebo se vzájemně navštěvujeme na blozích, ty už by měli odpověď znát.

Blogu věnujeme určitý čas, článečky, fotečky, básničky, povídky, recepty atd., jsou to naše vlastní originály, a ty mluví za nás, tedy pokud nepatříme do skupiny "kopíráků" . Nabízíme svou tvář, svůj charakter, svojí duši a netajíme svoje pocity radosti, ale i bolesti, úspěchy i neúspěchy. A tím se vzájemně poznáváme, a pokud jsme naladěni na stejnou strunu a chováme se k sobě vstřícně, máme šanci získat i hezké přátelství.

Tak pěstujme svůj charakter - povahu k dokonalosti a chovejme se k sobě přátelsky bez závisti a neupřímnosti, neboť jedině tak můžeme jít životem šťastni a spokojeni.

Hezký nový týden.


Rybářské štěstí

15. září 2012 v 4:57 | Natty |  Rybaření

Pondělí...


nemohla jsem se dočkat, až přijde pondělí, den, kdy zase budu moci k vodě a vyzkoušet svoje rybářské štěstí. Po sobotním "nadělení" jsem nemyslela na nic jiného, než jak budu zase líčit na bojovného amura. Však jsem si o něm nastudovala na internetu všechno možné a také si připravila speciální těstíčko, abych ho nalákala a donutila ho k souboji.

V deset hodin už nahazuji první prut a než jsem stačila rozložit druhý, už byl záběr. Kapr, krásných 55 cm, vyfotila jsem ho a šup s ním do vody. Netrvalo dlouho a byl tam druhý, opět pěkný macek. Konečně mám nahozené všechny tři pruty a jdu si sednou a vnímat krásu přírody. Sluníčko krásně hřálo, hladina byla klidná a vypadala jako zrcadlo.

Je půl dvanácté a my vyndáváme k obědu višňový jogurt, kaiserku a nektarinky. "Ve dvanáct přijde", povídám manželovi. Přesně dvanáct a záběr, vlasec lítá nahoru dolů a pak klid. "Byl tam", povídám manželovi, "zalaškoval se mnou, ale určitě přijde znovu".

Klidně si vychutnáváme jogurt, když v něm objevím velikou višeň a hned dostanu nápad. "Dám jí amurovi a určitě přijde". Manžel se smál a tak jsem dodala: "V jednu hodinu mi skočí na višni, vsaď se".Smějící se

Blíží se třináctá hodina a já se začínám podezřele potit. TEĎ - ozval se hlásič, vlasec lítá nahoru, dolu a prudkým pohybem se rozjede cívka. Skočím po prutu, zaseknu a pozvolna přitahuji. "Je to něco velkého", prut se ohýbá do oblouku, pak začne jízda a já netuším, co to je. Na amura to nevypadá, po několika minutách mám rybu blízko břehu a najednou prudké škubnutí a voda se rozstříkne na všechny strany. Nad hladinu na chvíli vykoukne hlava a už víme, je to amur. Manžel držel podběrák a po několika pokusech se nám podařilo vytáhnout nádherného stříbrného amura.


...amur - 69 cm...

Věřila jsem že přijde a přišel. Pohladila jsem ho a poslala zpět do vody s tím, ať pošle většího bráchu.
Už jiný nepřišel a tak se můžu těšit, že třeba zítra, neboť opět půjdu pokoušet štěstí.

Úterý...


Poslední sluníčkový den a ten přece nemůžu prosedět doma, když u vody je tak krásně. V devět hodin už sedíme u vody a nahazujeme. Po prvních 20 minutách jsem ulovila kapra "černouška", je to takový zvláštní kapr co asi čistí ve vodním království komíny. Smějící se

Hladina je opět klidná, okolní stromy se zrcadlí ve vodě, sluníčko příjemně hřeje a my spokojeně rybaříme. Moje myšlenky se ale stále točí kolem jediné ryby a to je amur. Přijde za mnou dnes v poledne laškovat ? Je půl dvanácté a já nahazuji s "tajnou návnadou" a očekáváním.

Za minutu dvanáct a záběr. Radostně vyskočím a zaseknu. Co to je, je to amur, můj polední kamarád ? Pomalu přitahuji a vůbec si nejsem jistá, až u břehu mírně nadzvednu a vidím, je to "můj miláček". Manžel mu nabídl podběrák, ale...amur vydal svojí úžasnou sílu a vyhrál. Nevadí, byla jsem šťastná že přišel, že jsem ho viděla a to mi úplně ke štěstí stačí.

Po obědě byl klid, odpočívaly ryby i my s manželem, četli jsme si a pak luštili společně křížovku. Najednou se ozve hlásič a já tajně doufala, ale nebyl to "Onurek", ale pěkný kapr. Pohladím ho a vhazuji zpět, když vedlejší prut se také hlásí o slovo.

Nahoru, dolů, to bude zase cejn. Zaseknu a klidně táhnu ke břehu. "Tak pojd", půjdeš domů na salát", povídám a klidně bez vzrušení rybu přitahuji. Téměř u břehu se vzepřela a vykoukla kulatá hlavička. "Honem podběrák", volám na manžela, to je "Onur".

Chvilka boje a už tahám na břeh "amuří miminko", 53 cm dlouhého kluka. Mojí radost ani nemusím popisovat. Pohladila jsem jeho bujné tělo a pošeptala "tajná slovíčka" a pustila zpět do vody.


...amurek - 53 cm...

Začíná se zvedat vítr, na obloze se dělají mraky a my pomalu balíme. Domů si vezu tři cejny, z kterých na víkend udělám rybí salát pro svého syna - rybáře, který přijede na návštěvu a budeme si vyprávět o svých rybářských zážitcích.

Pátek...


Konečně přestalo pršet a na obloze sluníčko nesměle vystrkuje svoje zlaté vlasy. Už od rána se nemohu dočkat, jak zase půjdu "laškovat" s amurem. Doufám, že dnes opět přijde a já budu mít další nádherný zážitek.

Je půl jedenácté, přijíždíme k rybníku a doslova se brodíme mokrou trávou. To budou paprsky sluníčka moc milé, neboť než jsme došli k rybníku, byli jsme promočeni jako "vodníci". Nevadí, naše místečko je volné a my plní očekávání nahazujeme všechny tři pruty.

Pohodlně se usadíme do rybářských křesílek a já sundávám promočené ponožky a dávám je sušit na stojan s pruty. Nohy nastavuji sluníčku, aby mě trochu zahřálo. Ale dlouho si neposedím. Za 10 minut už vyskakuji a běžím k třetímu prutu, který jsem dala tentokrát kousek dál, než posledně. Úplně jsem zapomněla, že nemám boty a bosky už vytahuji prvního kapra.

Než přišla očekávaná dvanáctá hodina, kdy chodí na návštěvu amur "Onur" jsme měli nachytáno 6 kaprů a byli to opravdu pěkní kousci. V půl dvanácté nahazujeme a čekáme. Sleduji hodinky na ruce, 2 minuty před dvanáctou, upírám oči na pruty a tiše volám na Onura: "Onurku, pojď, čekám na tebe". Smějící se

Je přesně dvanáct hodin, ozve se "pípák" a já skáču k prutu. Než stačím zjistit, co táhnu z vody, ozve se druhý a tak nastává "symfonie pro čtyři ruce". Ale "Onur" na prutech nebyl. Trochu zklamání, ale pohled na pěkného kapra lysce s délkou 66 cm malinko zahnal pocit zklamání.


...kapr lysec - 66 cm...

Po dvanácté hodině už sluníčko pěkně hřálo. Ryby šly jako "po másle", ani jsme neměli čas si odpočinout a dokonce jsme měli záběry i na všechny tři pruty. "Onur", ale nepřišel, přesto jsem nebyla zklamaná, neboť jsme chytili 14 kaprů, jednoho lína a aby mi to nebylo líto, poslala mi voda nádherného kapra šupináče, který měřil 71 cm.


...kapr šupináč - 71 cm...

Domů odjíždíme spokojeni, byla to nádherná rybačka a já se už nyní těším na pondělí,
kdy opět pojedeme pokoušet své rybářské štěstí.

Pěkný víkend.


Veverka čiperka

11. září 2012 v 7:13 | Natty |  Duše

V perníkové chaloupce...


žije babi s dědečkem, mají krásně zelený strom, kterému babička říká "šištičkář". To proto, že na koncích větviček stojí veliké šišky jako vánoční svíce, což jsou květy tohoto nádherného stromu. Šištičkář se správně jmenuje škumpa, ale babičce se líbí její pojmenování a mně teda také. Vždyť jsem tam v neděli hupnula, podívat se, zda by zde nebylo něco dobrého na můj zoubek. Jejda, to si teda moc nepochutnám, vždyť semínka jsou mírně jedovatá, ale nevadí, alespoň se pěkně proskotačím a kouknu se do zahrady, kde všechno krásně kvete.

Najednou se pod stromem objevil chundelatý pejsek a začal podivně vrčet. Kouká do koruny a naše očička se setkala. To už jde dědeček a povídá: "Copak tam Roníčku máš ?" Přišel pod strom a koukne nahoru a rychle se otočí a odchází. Slyším, jak volá na babičku, ať se jde na něco podívat a vezme foťáček. To asi chtějí fotit ty jejich krásné kytičky.

Ale už jsou oba pod stromem a koukají se na mě. Dědeček mě začal fotit jako bych byla nějaká modelka a tak jsem mu trochu zapózovala, předvedla několik skoků z větve na větev a hup, skočila dolů a utekla...


...kuk...


...já se schovám...


...mějte se tu hezky...

Pěkný den.


Hezký den

10. září 2012 v 6:40 | Natty |  Duše

Pěkný nový týden.


Marinovaný amur

9. září 2012 v 6:06 | Natty |  Ryby

Snídaně na vidličku...

také nemusí být v neděli k snídani stále buchta, pro zpestření si můžeme dopřát třeba zdravou rybičku. Mrkající

Suroviny: podkovičky z amura, sůl, pepř, kmín, citrón,
Marináda: olivový olej, 2 stroužky česneku, bylinky na ryby,


Postup: Podkovičky osolíme, opepříme, pokapeme citrónem a potřeme marinádou, kterou si připravíme z oleje, česneku a bylinek na ryby. Necháme hodinku odležet, posypeme kmínem a zvolna pečeme již bez tuku 10 minut z jedné strany a deset z druhé. Upečené podkovičky dáme na talíř, dozdobíme zeleninou, plátkem citrónu a podáváme s celozrnným pečivem

Hezký den.


Pohlazení

8. září 2012 v 6:09 | Natty |  Rybaření

Páteční odpoledne...

sluníčko krásně hřálo, v chaloupce je vše hotovo, posečeno, vypleto, zavařeno, obstarána zvířátka a my se vydáváme s manželem "pohladit dušičku" k rybníku. Oba jsme si to po předešlých nepříjemných dnech zasloužili a tak jsem se moc těšili, jak si pěkně odpoledne odpočineme a užijeme krásy přírody. A když bude i nějaký dar v podobě rybičky, tak ho určitě přijmeme.

Kolem rybníka byl nezvyklý klid, skoro žádný rybář. Pozorovali jsme vlnky, které připlouvaly směrem k nám, znamení, že by mohly rybičky přijet a nakukovat, kdo si to s nimi přišel "zašpásovat". A tak jsme se vzájemně "škádlili", rybičky skákaly na pruty, my je s manželem tahali a po změření pouštěli zpět do vody.

Naším cílem byl především odpočinek, klid a pohoda, pohlazení "dušičky", nikoliv lov pro obohacení jídelníčku. Dokonce jsem zapomněla i na amura "Onura", kterého jsem opětovně toužila chytit. A tak snad právě proto, že jsme nejeli s cílem "ulovit a sníst", dostali jsme odměnu, kterou jsme opravdu nečekali.

Právě jsem měřila uloveného kapříka, když se ohlédnu na třetí prut, který mám jen "s policajtem" a vidím, že "policajt" nikde. Ticho, cívka mlčí. Rychle dám kapra zpět do vody a jdu k třetímu prutu. Lehce zaseknu a táhnu. "Něco tam je", povídám manželovi a zvolna přitahuji. Jízda rovná, klidná a mě začíná bušit srdíčko. Snad tam není "Onur", moje vytoužená ryba.

Neuvěřitelné, lehce nadzvednu prut a vynoří se kulatá hlavička a já už vím, že je to "ON", amur, kterému jinak neřeknu než "Onur" . Smějící se



...nádherný amur "Onur" - 65 cm



...s "Onurem"...

A tak naše odpočinkové odpoledne bylo nejen "pohlazení",
ale také nádherný dárek od "matičky přírody" v okamžiku, kdy jsme ho vůbec nečekali.


Sobotní "nadělení"...

Asi se do mě zamilovali, ti kluci amuří.Mrkající
V deset hodin jsme jeli opět vyzkoušet štěstí a že ho bylo víc než dost, to dokazují fotečky.


...kapr - 70 cm...


...amur -64 cm...


...amur - 62 cm...


...amur - 72 cm...


...s amurem - 72 cm...


...amur - 74 cm...


...největší úlovek - 74 cm...

A co jsme ještě ulovili ?
14 kaprů a já navíc pochvalu od rybářské stráže za vzorné vedení záznamů o úlovcích. A protože přišli v okamžiku, kdy jsem tahala toho největšího amura, tak jsem sklidila obdiv a pochvalu a navíc mě poprosili o fotečku na své stránky.
Jejda - já jsem asi opravdu rybářka. Smějící se

Pěkný víkend.


Možná ???

7. září 2012 v 11:47 | Natty |  Téma týdne


Pěkný den.


Když se slunce koupe

6. září 2012 v 5:49 | Natty |  Duše


Nádherný pohled...

na vodu, ve které se koupe sluníčko. Namáčí své zlaté vlasy než ulehne ke spánku a já se jen dívám na tu krásu. Kolem je ticho, jen kačenky si povídají svojí řečí to, čemu mu lidé nerozumíme. Sem tam nadskočí rybička nad hladinu, aby se podívala, zda sluníčko už vykoupalo celou svojí krásu.


Jedinečný okamžik, kdy se přenáším daleko od lidí,
od reálného světa do světa snění....

Hezký den.




Loučení

4. září 2012 v 16:29 | Natty |  Duše




Hezký den.


Strach

4. září 2012 v 4:36 | Natty |  Deníček

Další bezesná noc...


již druhou noc nespím, převaluji se a pozoruji manžela, zda-li špatně nedýchá nebo nemá nějaké příznaky, které u něho neznám. Ta první bezesná noc byla především ze stresu, který jsem prožila po nepříjemném nedělním incidentu, ale ta dnešní je už ze strachu o manželovo zdraví.

Včera ráno navštívil lékařku a té se rána po kousnutí psem vůbec nelíbila. Dala manželovi zprávu pro majitele psa, že musí hned navštívit zvěrolékaře k vyloučení nákazy vzteklinou a ve středu ráno výsledek donést. Ze strachu, že s majitelem nebude řeč jsem manželovi poradila, aby zprávu donesl na Policii ČR a věc vyřešili. Policista byl velice vstřícný a celou záležitost vyřídil na místě a za několik minut odjíždělo policejní auto k majiteli psa.

Já zatím hlídala vnoučátka, neboť rodiče šli s Lukáškem prvně do školy. I když jsem se snažila prožít tu hezkou atmosféru s prvním školním dnem našeho vnoučka, myšlenkami jsem byla úplně jinde. Hned jak se Lukášek vrátil ze školy, rozloučili jsme se a odjeli domů. To jsem ještě netušila, že si svůj strach znásobím, když jsem si zadala do vyhledávače "příznaky vztekliny". zde

Teď mám jen jedno jediné přání, ať vyšetření psa dopadne dobře a není nakažen. Bojím se o manžela a i když on to bere "sportovně" já nespím strachy. Ještě jedna bezesná noc mě čeká a já chci věřit, vše dobře dopadne a manžel nepřišel do styku s nebezpečným virem.

Chtěla bych tímto článečkem upozornit ty,
jimž se něco podobného stane, i kdyby to bylo jen malé škrábnutí, je vždy lepší včas navštívit lékaře a nechat udělat vyšetření. Vždyť tato zákeřná virová nákaza ohrožuje život.

Hezký den.









Září

3. září 2012 v 5:35 | Natty |  Toulky Vysočinou

100 podzimních kilometrů...


kouzelné prázdniny skončily, děti jdou opět do školy a my zahajujeme podzimní turistiku. Jarní kilometry máme splněné, nachodili jsme 403,5 km. Ani o prázdninách jsme nezaháleli, chodili jsme na borůvky, houby, s dětmi na procházky a výlety. Ale to je jen bonus, neboť to nenosím na ruce krokoměr a chůze je spíš volná - vycházková.

Ta pravá turistika začíná, když si nasadíme pevné boty, na záda batůžek s vodou, občas hůlky na chůzi, do ruky vodítko na Roníčka a na ruku krokoměr. Naplánujeme si trasu, kudy půjdeme a pěkně svižným krokem vyrazíme.

Co nám tyto procházky dávají ?
Krásně okysličené tělo, červené tvářičky, posílení kostí a svalů, příjemné vjemy z měnící se přírody a celkové "pohlazení dušičky". Vždyť právě chůze je přirozený pohyb a proto se budeme snažit chodit dokud nám to naše "nohy dovolí".

1. září


Dnes odpoledne jsme se vydali na trasu pod hrad Lipnici. Cesta vedla kukuřičným polem, dále přes Pohodárnu ke Třem dubům, odtud pod hrad a nakonec jsme se stáčeli kolem rybníka Kamenná trouba směrem domů. Cestu lemovaly velké lány kukuřice, která nyní zdobí Vysočinu místo tradičních brambor. Osetá pole byla již sklizena a místo panáků zde jsou vidět balíky slámy. Utichl ptačí zpěv, břízy se pomalu halí do zlata a je vidět, že už se blíží podzimní čas.


...cestu lemují lány kukuřice...


...trnek je letos poskrovnu...


...ani šípek se moc neurodil...


...místo panáků ze snopů balíky slámy...


...nádherný lán mladých kopřiv...


...kouzelný rybník Kamenná trouba...

Procházka byla moc pěkná, domů jsme se vraceli příjemně unaveni
a to potom čaj z mladých kopřiv a k tomu jablečný závin jsou přímo "pochoutka".

1.9. - 8 km 577 m

2. září


Nedělní procházku jsme si naplánovali k Bukové studánce napít se opět "živé vody". Cesta je téměř celá lesem a nedělní počasí bylo moc hezké, občas vykouklo sluníčko a tak les byl příjemné "pohlazení". Cestu zdobily keře tmavých bobulek černého bezu, pozdravily nás kozičky "u Květky" a pak už jen dýcháme čistý lesní vzduch.
Při cestě seděly houbičky a my si spokojeně vykračovali lesní cestou.


...zralé babulky bezinek...


...zvědavé "holky"...


...k Bukové studánce...


...odpočívadlo pro děti...


...cesta lesem...


...holubinka zelená...


...bílé pýchavky...


...červená muchomůrka...


A jsme u Bukové studánky a tam nás čekalo velké zklamaní. Studánka byla bez vody.
Zklamaně jsme odcházeli okruhem domů.


...ani kapka "živé vody"...


...poslední fotečka nedělního pěkného dne...

Po několika krocích došlo k nepříjemné události, kterou popisuji v předešlém článečku.
Manžela a Roníčka napadl pes a celé kouzlo nedělní procházky se rozplynulo ...

2.9. - 6 km 75 m

20. září


Dlouhých 18 dnů jsme nebyli nikde na procházce, pro bolest, kterou měl manžel po kousnutí psem. Dnes jsme ale opět vzali Roníčka, na ruku krokoměr a košíčky na houby, kdyby jsme náhodou cestou našli to lesní "nadělení". Les nádherně voněl a naše kroky vedly celou cestu nádhernými lesy naší kouzelné Vysočiny. Šli jsme poměrně svižně, jen občas jsme se zastavili, abychom sebrali houby, které jsou převážně na cestách v trávě.
Byla to krásná dopolední procházka a my příjemně unaveni s košíčkem různorodých hub jsme přišli přesně v poledne do perníkové chaloupky.


20.9. - 8 km 257 m


22. září


Odpoledne přestalo pršet a tak jsme se vydali na procházku. Nebyly to sice kroky svižné, neboť jsme šli společně se zlatíčky, ale procházka to byla poměrně dlouhá a my si jí moc hezky užili. Šli jsme na "velký okruh", kdy cesta z poloviny vede lesem, což je ta nejkrásnější procházka, kterou máme rádi. Děti se vyřádily a my také.


...nový rozcestník...


...červené panenky...

Zítra nás čeká zápas ve fotbale, kdy hraje Lukášek, tak se máme opět na co těšit.

22.9. - 5 km 344 m


24. září


Krásné pondělní odpoledne, sluníčko svítilo a tak jdeme na procházku do lesa. Nechybí ani košíček, ale moc si od toho neslibujeme. Lesy jsou krásné, ale houbiček je poskrovnu. A tak je pro nás hlavní procházka, čistý vzduch a těch pár houbiček je jen bonus.


24.9. - 6 km 438 m

28. září


Nádherný slunečný den. Na odpoledne jsme dostali na hlídání našeho nejmladšího vnoučka Honzíčka a tak jsme se vydali na procházku lesem. Příroda už jeví velké známky podzimu, stromy se balí do zlatých barev, pole jsou zorána a na mezích se červenají šípky. Nádhera.
V ruce nechybí ani košíček na houby a všichni si spokojeně užíváme krásného odpoledne.


...podzimní krása...


...Honzíček je spokojený...


...javory se vybarvují...


...11 hříbečků a pár ostatních...

28.9. - 5 km 613

29. září


Dnes opět nádherný podzimní den a tak odpoledne vyrážíme na procházku. Za cíl jsme si zvolili lesní travnaté pěšiny s nadějí, že najdeme nějaké hříbečky a jiné houby. Nemýlili jsme se, sem tam nějaký hříbeček, podhříbek, klouzek, hřib kovář, dokonce jeden kozák a bedla. Procházka byla nádherná, všude už se barví stromy a keře, na zemi leží spadané kaštany, vzduchem je cítit lehce tlející spadané listí a příjemně hladí podzimní sluníčko. Příroda se pomalu připravuje na zimní čas.


...odpolední úlovek...

29.9. - 7 km 392 m

30. září


Je poslední den v září, sluníčko krásně hřeje a přímo láká k pěkné procházce přírodou. A tak opět vodítko do ruky, košíček na houby a už plánujeme cíl naší cesty. Dnes se mi nechce nikam daleko a tak cíl je jasný. Obejdeme remízky, pokoukáme pod duby a břízky a užijeme si co nejvíce sluníčka. A udělali jsme dobře, našli jsme nádherné hříbky, kozáky a dokonce jednoho velkého křemenáče. Plné tričko bedel a to bude moc dobrá mňamka k večeři. Na kmíně jsou jako telecí maso.

...nedělní nadělení...

Poslední zářijová procházka byla kouzelná a už se těšíme na říjen, kdy příroda je opravdová pastva pro oči.

30.9. - 5 km 269 m

Za měsíc září jsme nachodili 46,5 km.



Co dělat když...

2. září 2012 v 19:57 | Natty |  Deníček

Vás pokouše cizí pes...


smutně skončila dnešní procházka. Vraceli jsme se s manželem od Bukové studánky přes samotu Číhadlo. Najednou z otevřených vrat vyskočil veliký pes, kříženec vlčáka s něčím a napadl našeho Roníčka, kterého vedl manžel na vodítku. Nejprve kousl Roníčka a potom se zahryzl manželovi do zadní části stehna. Začali jsme křičet a pes utekl. Majitel psa měl otevřeno a nijak nereagoval, přestože musel slyšet náš křik.

Začala jsem hlasitě volat jeho jméno a až po dlouhé době vyšel z domu. Říkala jsem mu, co se stalo a on pravil: "NO A CO, TO MÁM UDĚLAT STOJKU," v tu chvíli se mi zatmělo před očima a kdybych nebyla žena, dala bych mu přes drž.u ! Manžel svlékl kalhoty a ukazoval co se stalo a on se jen vysmíval a řekl, že tam nemáme chodit, že pes si chránil svoje teritorium. Na veřejné komunikaci, bez dohledu majitele, bez zabezpečení !

Slovo promiňte, to z jeho pusy nevypadlo, nějaká účast z poškození, to mu bylo asi k smíchu, jen stále chtěl dělat "stojku". Když jsem mu řekla, že to je již poněkolikáté, co napadl kolemjdoucí, že si lidé berou na psa klacek, ale že by ho měli vzít spíš na majitele, vyrazil proti mě a možná, že by i udeřil.

V tu chvíli jsem věděla, že nemá smysl další dohadování a věc budu řešit dle svého uvážení. Co ale teď ? Nasedli jsme do auta a jeli za starostou obce, aby nám poradil. Z jeho úst zaznělo, že to není v jeho kompetenci, že to je třeba nahlásit na policii a zajet na pohotovost. Bohužel pohotovost v blízkém městě není, museli bychom dalších 20 km a tak jsme zajeli prvně na Policii ČR a zítra ráno pojedeme k lékaři.

Přijala nás mladá dívčina, velmi příjemná, sepsala s námi protokol a do 30 dnů po zjištění skutečnosti a vyslechnutí dalších svědků bude vše předáno ke komisi veřejného pořádku. Potom budeme předvoláni a dozvíme se výsledek.


...zuby od psa na stehně manžela...

Jen doufám, že trest bude dostatečně účinný,

aby se předešlo dalšímu napadení, neboť dnes to byl pes a dospělý muž,
zítra to může být malé dítě.