Vítejte a těším se na Vás.


Na tu „potvoru“ nikdy nesednu

10. listopadu 2011 v 8:19 | Natty |  Téma týdne

I "nemožné" lze překonat ...


Polovina června a my šťastně přistáli na letišti v Monastiru. Přesedli jsme do autobusu a jeli k našemu hotelu. Krásné přivítání, přípitek a jdeme se ubytovat.


Plni dojmů z nové země, nacpáni až k prasknutí uleháme.Mrkající
Všichni jsme spali "jako dudci", jen já "skřivan" jsem druhý den v pět hodin otevřela oči a první myšlenka byla "kluci mají svátek", musím jim připravit nějaký dárek.
Vyšla jsem na pláž, neboť hotel byl přímo u moře, nasála ten nádherný vzduch a vydala se po pobřeží. Nikde "ani noha" a tak jsem si troufla dost daleko.


Najednou mě zaujala postavička dromedára. Vydala jsem se k ní, sedí tam muž zahalený v černém. Trochu jsem znejistěla, ale když ke mně vyslal úsměv, dodala jsem si odvahy a přistoupila blíž. Nabízel projížďku za dvacet dinárů na osobu. "A mám dárek". Koupila jsem čtyři jízdenky s tím, že odpoledne bude ve 14. hodin projížďka. Měla jsem radost, že jsem "koupila" netradiční dárek a spěchala na hotel.
Popřála jsem oběma Toníkům a společně jsme se těšili na odpolední výlet.
Přesně ve 14. hodin jsme byli na místě. Sešlo se nás asi deset. Přijelo staré, rozpadající nákladní auto, naložilo nás a vezlo kamsi do neznáma.
Neuvěřitelné, co jsem to koupila, kam nás to vezou, co s námi bude ?


Po několika metrech se před námi objevily vysoké skalnaté kopce. A v tom vidím v ohradách stádo dromedárů, jak spokojeně přežvykují.


Tak na tohle zvíře nikdy nesednu, prohlásila jsem.
Ale už k nám přiběhl malý černý klučina, úsměv od ucha až k uchu a vedl nás ke karavaně.


Můj syn nasedl jako první, pak následovali další a já předposlední strachy ani nedýchala, to je nemožné, to nemohu zvládnout.


Co jsem prožívala, když ty "potvory" lezly do těch kopců a kolem se motala jejich mláďata. Já strachy celou cestu zpívala národní písně. Klučina byl z mého zpěvu celý "divý" a stále se točil jen kolem mě a snažil se napodobovat moje písničky.
Ač je to neuvěřitelné, byly to právě písničky, které mi pomohly překonat strach z jízdy, ale upřímně se přiznám, že už bych nikdy na podobné zvíře nesedla.


Po ukončení "jízdy smrti" nám připravili občerstvení na "farmě", oblékli jsme jejich "hábity" a už beze strachu prožívali krásný sváteční den.


Tak ještě "pusinku" a měj se tady v té kouzelné Africe krásně.Smějící se

Pěkný den.

 


Aktuální články

Reklama