Vítejte a těším se na Vás.


Světlo, stíny a fantazie

9. října 2011 v 8:23 | Natty |  Téma týdne

Téma týdne: "Život bez elektřiny"

Umím si představit, že bych žila bez elektřiny...

protože část svého života jsem tak prožila. Je pravda, bylo by to mnohem těžší, ale právě proto, že jsem si tím prošla, vím jaké kouzlo to také má.
Jako dítě a dospívající dívka jsem kus svého života prožila na malé vesnici, kde bylo v překrásné krajině "rozeseto" několik chalup.
V jedné z nich žili moji prarodiče a já jsem u nich velice ráda pobývala. Kdepak elektřina, nad stolem visela petrolejová lampa, kterou babička s přicházejícím večerem zapálila. Sundala cylindr, to je takové stínidlo ze skla, které se dává na kahánek s knotem, aby se hořící plamen udržel a nesfoukl ho třeba průvan. Na straně kahánku bylo kolečko, kterým se posunul knot, který byl vnořen do petroleje. Babička škrtla sirkou, zapálila knot a nasadila cylindr a celou lampu zavěsila na tři háčky nad dubový stůl.
To už i v kamnech krásně praskalo, přes pláty plotny do seknice probleskovaly červené stíny a do tance se přidaly stíny, které se odrážely od právě zavěšené lampy.
Za kamny bylo veliké křeslo a tam jsem se často schoulila a pozorovala tu tajemnou hru stínů. Ale mnohem raději jsem měla, když do křesla sedla babička a začala svým nádherným hlasem předčítat nějaký zamilovaný román. To jsem seděla na stoličce u kamen, v ruce třeba rozpečené jablíčko nebo placku upečenou přímo na plotně a se za zatajeným dechem poslouchala.
Byly to nejkrásnější okamžiky v mém mladém životě, myslím, že právě ty vrhající se stíny, překrásný přednes mojí babičky a děj knihy daly možnost pracovat mojí fantazii a představám.
Mnohem horší však bylo, když jsem měla jít třeba do chléva, kde sice byla také zavěšena petrolejka, ale právě ta fantazie a představy zde vyvolávaly negativní pocity. Měla jsem strach, bála jsem se, že někdo přijde a třeba mě uškrtí. To všechno způsobovala tma, která se plížila z každého kouta.
Vždy jsem se jako dítě tmy bála a musím přiznat, že i nyní mám ze tmy strach. Sice ne už takový jako v dětství, ale jakmile se setmí, tak se bojím v lese, na hřbitově a dokonce i doma, když jsem někdy sama. Vím, že ublížit může jedině zlý člověk, přesto ten pocit sevřenosti se dostaví, srdíčko pracuje rychleji a když se přidá fantazie, tak je dílo dokonáno.
I když si umím přestavit, že by elektřina nebyla, že bychom se vrátili do doby minulé, svítili lampami, svíčkami, v kuchyni dělali všechno ručně, místo ježdění do práce pracovali na polích, chodili pěšky a večery trávili u svíčky a vyprávění, přesto jsem ráda, že už žiji v době přítomnosti a do světa fantazie a stínů se ráda přenesu jen ve vzpomínkách.

Pěkný den.


 


Aktuální články

Reklama