Vítejte a těším se na Vás.


Láska na celý život

22. října 2011 v 6:33 | Natty |  Deníček


Nikdy jsem si nemyslela...

že pejsek může pro člověka tolik znamenat. Vždy jsem více tíhla ke kočičkám, ale jednoho dne, jsem došla k poznání.

...Zuzanka...
Psal se rok 1996, ležela jsem v Praze v nemocnici Na Homolce po operaci páteře. Ležela tam se mnou úžasná paní, která uměla krásně vyprávět o zvířatech. Když za mnou přijela na návštěvu moje nejmladší dcera, tak jí slíbila, že jí dá k narozeninám štěňátko.
Moc se mi to nelíbilo, byt v paneláku, čtyři děti a ještě pes. Ale přišla neděle a my jeli do Černošic na návštěvu a "jen se podívat". Domů jsme vezli jezevčici Zuzanku velkou jako rukavici. Bylo to pomazlení a Zuzanka byla neskutečně milá, ale také svéhlavá. Co ta se nadělala lumpáren, spát chtěla jedině v posteli, na záhonech trhala jahody, nosila je na cestičku a lišácky koukala, co budeme říkat. Byla to neskutečná lumpice, pejsek k domečku se zahrádkou, v paneláku jí bylo smutno a tak jsme jí s těžkým srdcem darovali kamarádovi a jezdili za ní na návštěvu.

...Kellynka...
Po Zuzance nám bylo smutno a tak jsme hledali pejska, který by byl vhodný do bytu. Moc se mi líbili pudlíci a tak se stalo, že jednoho dne jsme jeli pro krásné, černé štěňátko. Přiběhla k nám černá kulička a já věděla, že to je "moje láska". A byla, byla to moje první Kellynka. Krásná, chytrá, čistotná a poslušná. Jedním slovem "dáma". Měli jsme jí dva roky a když jsem jednou odjela z chaloupky na rehabilitaci, někdo mi jí ukradl. Oplakala jsem jí a zařekla se, že už nikdy žádného pejska nechci.

...Kellynka 2...
A pak přišla stejná situace, dcera přišla, že kamarádka má a že by chtěla a já neměla sílu říci ne. A tak jsme přivezli další Kellynku, milovala jsem jí snad ještě i za Kellynku první, denně se mnou chodila na procházky, byly jsme jako dvě "kamarádky". 7. října 2009 jsme šli na procházku, zemřela pod koly auta. Nikdy na ten okamžik nezapomenu a bylo mi tak hrozně, jako bych přišla o dítě. Dvě noci jsem nespala a věděla, že její místo musí zaplnit jiný pejsek, jinak se usoužím.

...Roníček...
A tak 9. října jsme jeli pro Roníčka. Prvního pejska - kluka, je to naše sluníčko, jakmile uvidí vodítko, skáče "metr vysoko", když přijedou děti, štěstím je celý bez sebe, když přijde listonoška nebo kdokoliv jiný ke vrátkům, promění se ve "zlého hlídače", ale když se na mě podívá, svýma krásnýma očima, vidím v nich všechnu tu psí lásku a oddanost, kterou umí dát člověku jen pejsek.

...naše sluníčko...

Krásný víkend.


 


Aktuální články

Reklama