Vítejte a těším se na Vás.


Druhý svět

17. října 2011 v 19:35 | Natty |  Téma týdne

Až poznáme hlad, až poznáme bídu…


pak můžeme říci, že už víme co je "druhý svět".
Pochybuji, že my, co si tady píšeme v teple domova, se zapnutým PC, kafíčkem vedle na stolečku víme, co je bída. Přesto jsem dvakrát ve svém životě poznala onen "druhý svět".
Prvně to bylo v roce 1989, kdy jsme byli s manželem v Bulharsku, cesta letecky byla úžasná, pak přišlo na ubytování a to jsem si připadala jako "Alenka v říši divů". Teprve na potřetí jsem se domohla ubytování odpovídající zaplacenému zájezdu a další poznávání bylo čím dál horší. V hotelu ušmudlané číšnice, že jsem měla "po chuti" na jídlo. To však nebylo všechno, jaké zklamání nás čekalo, když jsme chtěli koupit dětem něco na památku, prodejny zely prázdnotou, v regálech stála naložená rajčata a ostatní bylo "na příděl" dle došlého zboží.
Bylo to hrozné a doma se připravovala "revoluce". Dokonce na hotelu mě číšnice poprosila, zda bych jí neprodala teplákovou soupravu, kterou jsem měla na sobě - bylo mi jí líto a tak jsem jí tepláky darovala. Když jsme se po 14 dnech vrátili domů, byla jsem šťastná.

Druhé setkání s "druhým světem" mě čekalo, když jsme po revoluci letěli s dětmi prvně do Tunisu. Po přistání na letišti jsme nastoupili do připraveného autobusu a další cesta do naší destinace byla 100 km. S hrůzou jsem pozorovala okolí dálnice, rozpadlé domy bez oken, všude se povalující odpadky, vyhublá zvířata a podivně zahalené lidi.
Když jsme přijeli k našemu hotelu, jakoby se otevřela "brána" a před námi se rozkládala překrásná zahrada, bazén, úžasná květena, čistě oblečený personál a já si oddechla. Dovolená byla překrásná, prostředí také, místní lidé úžasní, přátelští, ale…to všechno v areálu hotelu. Pokud jsme se vydali "za hranice luxusu", viděli jsme ten "druhý svět".
Lidé žijící v bídě, neskutečném zápachu, většinou v černém oblečení, kolem odpadků pobíhající hubené kočky, vyhublé slepice, sedřené velbloudy, ale lidi se širokým úsměvem na tváři.
Byli šťastni ve svém "druhém světě", byli vděčni za telefonní číslo, které si zapsali do ušmudlaného notýsku, za obyčejný šampon na vlasy a mě bylo těžko u srdíčka.
Život těchto lidí mi položil stín na "duši".
My si tady stále stěžujeme a přitom na světě jsou lidé, kteří nemají ani desetinu toho, co máme my a nevážíme si svého "prvního světa".
Stále se za něčím honíme, shromažďujeme hmotné statky a zapomínáme se usmívat.
Afriku jsem si doslova zamilovala, i když jsou tam lidé chudí, nemají ani to základní, přesto mají něco, co nám "civilizovaným lidem" chybí - široký úsměv a čistou duši.

 


Aktuální články

Reklama