Vítejte a těším se na Vás.


Říjen 2011

Zlaté království

31. října 2011 v 6:16 | Natty |  Deníček

Kouzelná neděle...

Sluníčko hladí naše tváře a my si užíváme krásnou nedělní procházku.
Naše kroky vedou do "zlatého království".
Pojďte se mnou kousek cesty sypané zlatem.


...cesta k rybníku Kamenná trouba...


...pohled na hrad Lipnice...


...bříza plná zlatých penízků...


...rybník Kamenná trouba...


...přírodní zrcadlo...


...nádhera...


...ovečky na pastvě...


...zlaté království...


...a dál už půjdeme sami...


Krásný nový týden.


Diplomky - zajímavosti Vysočiny

30. října 2011 v 18:17 | Natty

Otavínko - Hanko, Honzíku, Margaritko - Hanko, Hanko, Jarmilko, Milánku gratuluji...

Všichni jste správně určili všechny tři reliéfy národní památky odposlechu,
které se ukrývají v zatopených lomech pod hradem Lipnice.
I když jste navštívili tato místa virtuálně, určitě jste se dozvěděli trochu více
o mojí milované Vysočině.


Bretschneidrovo ucho - odposlechy


Ústa pravdy - udávání


Zlaté oči - šmírování







Pěkný večer.


Zajímavosti Vysočiny

30. října 2011 v 5:20 | Natty

Letošní kouzelný podzim láká...

k procházkám přírodou, zlato se sype ze stromů a tak procházka je pohlazení nejen očí, ale i duše.
Minulou neděli jsme společně navštívili zvonici na hřbitově v Řečici. Dnes se vrátíme zpět na rozcestí u Kamenné trouby a vydáme se směrem k Lipnici nad Sázavou.
V lesích třpytících se zlatem navštívíme tuto zajímavost.

Jak se jmenuje, co znamená a které další podobné

k ní patří ???



Pokud máte chuť se projít podzimní Vysočinou a nahlédnout do jejího tajemství,
tak si pojďte zasoutěžit opět o hezký diplomek.

Příjemnou zábavu.



Vůně kávy

29. října 2011 v 7:09 | Natty |  Deníček

Na stole voní kafíčko…

Sedíme s manželem u snídaně a vzpomínáme. Co jste nejčastěji doma snídali? Manžel odpověděl, že namazaný chléb "něčím" a čaj.
To u nás jsme nikdy čaj nesnídali, odpovídám a malinko se zamyslím…
Pamatuji k snídani hrnek teplého mléka čerstvě nadojeného, když jsme byli u mojí milované babičky. Doma vždy bílou kávu a v neděli kakao.
Na chvíli se přenesu opět k babičce, která pro mě v životě tolik znamenala.
V "misníku", byla taková červená rulička a v ní kostičky cikorky, z které dělávala babička černou kávu k buchtám. Myslím, že jsem jí nikdy neochutnala, ale co jsem "ochutnala" určitě, byl ten barevný obal. Ne že bych ho jedla, ale on krásně barvil a já si kousek utrhla a malovala si s ním pusu. Tehdy jsem si připadala jako "princezna".
Doma jsme snídali kávu z melty. Měla jsem ráda ta rána, když jsme vstali a v kuchyni už voněla vařená káva. Mám v živé paměti, jak stál na plotýnce vařiče hrneček s uvařenou meltou, v druhém svařené mléko a maminka ty dvě "tekutiny" slévala dohromady. Ještě přidala cukr a kafíčko šlo na stůl.
Jenomže na kafíčku byl takový odporný škraloupek, my mu říkali "voťáp" a ten mi moc vadil. Chtěla jsem na mamince, aby "voťáp" scedila, ale maminka říkala, že je to smetana, která mi břicho neprovrtá. Neprovrtala, ale dodnes na "voťáp" vzpomínám s odporem.
Dospěla jsem a připravovala snídaně pro svoje děti. Ani u nás nezvítězil čaj, ale opět mléko, káva a kakao. Jenomže už jsem nepoužívala ani cikorka nebo melta, ale sušenou bílou káva s názvem "Bikáva". Dnes už naše děti připravují snídaně svým dětem nebo sobě.
My s manželem snídáme každodenně bílou kávu, připravenou z rozpustné kávy a mléka se lžičko cukru.
A čaj ? Čaj zařazujeme hned po snídani, nejraději z bylinek, na jaře z čerstvých a nyní z těch, které jsme nasušili.
Už mě nebudí vůně kávy, neboť vstávám mnohem dříve než manžel a snídani připravuji já, takže nám káva voní společně. Ale když se stane, že si někdy "přilehnu podolek", což znamená, že jsem vstala déle než manžel, kávu a snídani připraví on a já ucítím tu známou vůni, vracím se o několik let zpět…do svého dětství.

Pěkný den.


Procházka Vysočinou

28. října 2011 v 8:22 | Natty |  Videa



Krásný sváteční den.



Poděkování

27. října 2011 v 7:24 | Natty

Dnes bych ráda poděkovala...

všem děvčatům a chlapcům, kteří mi do NK vkládají překrásné obrázky.
Všichni máte můj velký obdiv, obrázky jsou nádherné a já vám za ně moc děkuji.

Někdy se opravdu od srdíčka zasměju.

Jedním z takových obrázků je právě tento,
copak asi říká babuška té mladé krásce ???







Pěkný den.


Plněný lilek s bazalkou

26. října 2011 v 12:51 | Natty |  Zelenina

Suroviny: Lilek, kuřecí prso, sůl, pepř, cibule, česnek, hrášek, bazalka, sýr


Postup: Lilek omyjeme, podélně rozkrojíme a vydlabeme dužninu. Na oleji zpěníme cibulku a česnek, nakrájený vnitřek lilku a kuřecí prso. Osolíme, opepříme, přidáme lžíci hrášku a lístečky bazalky. Restujeme 5 - 7 minut. Směsí naplníme lilky, přikryjeme plátky sýra a dáme na 200° na 30 minut zapéct.

Příloha: Vařené špagety, rajčátka, kečup a bazalka.


Náš první výšlap

26. října 2011 v 7:20 | Natty |  Deníček

Dárek k narozeninám...


Mezi narozeninovými dárky byly také turistické hůlky.
Děti vědí, že turistika je našim koníčkem a denně, za každého počasí si uděláme "výšlap".
Dosud jsme chodili "jen tak", ale včera jsme prvně vyzkoušeli chůzi s holemi.
Jestli si myslíte, že to je nějaká legrace, tak to se teda mýlíte.
Dříve volné ruce mají práci, vodítko není kam dát a zadní strana paží nějak podezřele pobolívá.
Aby ne, vždyť málokdo z nás při chůzi ruce používá, většinou je máme pěkně podle těla, nebo také někdy v kapse a svalečky paží si klidně odpočívají.
Jenže jakmile vezmeme hůlky do ruky, už je tady nový pohyb na který nejsme zvyklí.
Takže žádné kilometrové dálky, ale napoprvé pěkně pomalinku, polehoučku.

Nejprve si upravíme správnou výšku holí...
Jednoduchý způsob je, že máme lokte v pravém úhlu s tělem, jinak přesný výpočet je výška těla x 0,68 a výsledek je nastavení výšky hole. Já mám 162 cm, takže 162 x 0,68 = 110 cm.
Když máme správně nastavenou výšku, můžeme pomalu "vyrazit". Po celou dobu se snažíme, aby hůlky byly špičkou dozadu.

Co je na chůzi jiného než chůze bez hůlek ?
Zvyšujeme srdečná frekvenci až o 15 tepů za minutu oproti chůzi. Při hubnutí spalujeme více kalorií o 20 procent. Zlepšujeme celkovou kondici a posilujeme horní část těla, hlavně tricepsy, čímž zlepšujeme celkový oběh krve. Uvolňujeme ztuhlé zádové a ramenní svaly. Zvyšujeme pohyblivost páteře. Snižujeme zátěž kloubů a kolen. Posilujeme dýchací orgány.
Půl hodiny denně vydá za 50 minut běžné chůze.

Přínos pro zdraví…
Reguluje hmotnost, brání vzniku cukrovky druhého typu, rakovině tlustého střeva, prospívá okysličování mozku, zdokonaluje tak myšlení, snižuje vysoký tlak, vysoký cholesterol, srdeční nemoci, zlepšuje hustotu kostí, brání osteoporóze, brzdí rozvoj artrózy, působí blahodárně na duši a čímž navozuje pocit euforie.

Nordic walking - jak se chůzi s holemi říká...

má jednu velkou výhodu, můžeme jí provozovat po celý rok, stačí jen kvalitní obuv, sportovní oděv, hůlky a chuť, dělat něco pro své zdraví a potěšení dušičky. Tuto chůzi může provozovat každý, začátečník, sportovec, mladý člověk i lidé v pokročilejším věku.



Jehněčí guláš

25. října 2011 v 13:38 | Natty |  Maso

Jehněčí maso a zdraví...

Jehněčí maso je velmi zdravé, obsahuje velké množství železa, které přispívá ke krvetvorbě, dobré funkci metabolismu a vývinu mozku u dětí.
Obsahuje také velké množství zinku, který je prospěšný pro růst, zrak, čich, hojení ran, obranyschopnost.
Velká skupina vitamínu B napomáhá fyzické a duševní vitalitě.
Obsahuje B1, B2, B3, B4, B6 a hlavně B12.
Nelze opomenout i vitamín D, který je důležitý pro stavbu naší kostry.

Postup: Maso z ovečky, 2 velké cibule, 2 stroužky česneku, olej, sůl, pepř, sladká paprika, polohrubá mouka, majoránka, cibule na ozdobu.


Postup: Odblaněné maso nakrájíme na kostky, na oleji zpěníme cibuli a česnek /nešetříme/, osolíme, přidáme pepř a papriku, zalijeme vodou a dáme na 45 minut dusit v tlakovém hrnci.
Měkké maso zahustíme moukou nebo chlebovou kůrkou. Dochutíme majoránkou a čerstvou cibulí nakrájenou na kolečka.

Příloha: Dušená rýže a červená kapie.




Vyznání kapkám

24. října 2011 v 17:56 | Natty |  Téma týdne

Miluji kapičky deště...

teda nesmím jít někam naparáděná, aby mi nesplihly vlasy.
Ale jinak mám déšť moc ráda, klidně si nasadím kapuci nebo vezmu do ruky deštník a vyrazím na procházku. Ono se totiž za deště strašně pěkně dýchá, tak nějak se jde lehčeji do kopce a také jsem celá červená jako růžička. Smějící se
Horší je, když se k dešti přidá vítr, tak ten přímo nesnáším, zase kvůli těm vlasům, no řekněte děvčata, když stojíme takovou dobu před zrcadlem a pak pár vteřin deště a větru a celá paráda je fuč.
No a co si budeme namlouvat, vlasy jsou koruna krásy, můžeme mít na sobě kostýmek od Chanel, ale když bude hlavička splihlá, tak výsledný efekt je nula.

Další plus pro déšť je příroda.
Po zaprášeném dni, když pěkně sprchne, tak všechno ožije a získá svojí krásnou barvu. Taková růže v zajetí kapiček deště je ještě krásnější, než za slunečného dne.

A kde vítám ještě déšť ?
Tak to by mohla být krásná otázka do soutěže. Ano, kdo jste v tuto chvíli uhodl, že v létě, když rostou houby, tak máte u mě veliký obdiv, protože je pravda, že není krásnější pohled v houbařské sezóně, než lesklé hlavičky houbiček právě po dešti.

Na někoho přichází možná za deště chmury,
ale já jsem pravý opak, já mám při dešti takovou "lyrickou náladu", napadají mě verše nebo si jdu zahrát na klávesy a tiše si zpívám svoje zamilované písničky.

A protože padají kapky deště, tak "básním"...



Zelená příšerka

24. října 2011 v 11:57 | Natty |  Zelenina

Brokolice - pokladnice zdraví



Před pár lety jsme jeli k dceři do Prahy na návštěvu potěšit se se "zlatíčky".
Jak už to bývá, každý se snaží návštěvu pohostit tím nejlepším co má. U nás Čechů to bývá řízek a salát, nebo svíčková, pečená husička nebo kachnička, domácí knedlíky, koláč nebo alespoň buchty.
Když přišel čas oběda, zasedli jsme společně s dětmi k prostřenému stolu a čekali, co dobrého nám hostitelka připraví.
Po chvíli před nás postavila krásně nazdobený talíř a já zkušeným okem "kuchařky" obhlídla složení. Kopeček baby karotky, růžičky květáku, ale co je to divně zelený, co vypadá jako květák přelitý zelenou barvou ?
V koutečku u "zeleninové zahrádky" se krčily kuličky brambor a středem leželo kuřecí prsíčko upravené na přírodní způsob.
Sláva, alespoň kus masa, neboť ta "zelená potvora" co tam ležela na mém talíři mě teda vůbec nelákala. Nicméně jsem ochutnala a musím poctivě přiznat, že jsem byla hodně zklamaná.
Co to je, ptám se své dcery. Ale mami, to je přece brokolice, je nesmírně zdravá a je to sestra květáku. Hm, pomyslela jsem si, ani květák není můj favorit a to mám zeleninu moc ráda.
Když jsme se loučili s dětmi, dávno jsem na tu "zelenou" potvůrku zapomněla.
Pak přišel zlom v našem životě, tatínek onemocněl obávanou nemocí a tak jsem začala hledat pomoc. Co na nemoc, které se všichni tolik obáváme ?
Všude na mě vyskakovala ona "zelená příšerka" - jménem brokolice. Nastudovalo jsem všechno, co brokolice obsahuje a na co pomáhá, koupila pytlík mražené a jela za tatínkem s doporučením, ať si denně dává alespoň jednu růžičku do polévky.
Nebudu zastírat, že nemoc tatínka přemohla a ani brokolice nepomohla.
Přesto jsem na ní nezanevřela a zařadila jí do svého jídelníčku.
Nejprve pár růžiček do polévky, později napařenou jako přílohu, v dalších receptech jako nákyp, brokolicové placičky a musím nyní říci, že nám brokolice nejen chutná, ale je pravidelnou zeleninou v našem jídelníčku.

Suroviny: Hlavička brokolice, 1 vejce, 100 g šunky, trochu strouhánky, sůl, pepř, hladká mouka s paprikou, olej


Postup: Brokolici rozeberme na růžičky a 5 minut povaříme. Vodu si necháme na polévku nebo vypijeme, jsou v ní cenné minerály z brokolice. Brokolici rozmačkáme, přidáme vejce, šunku na kostičky, osolíme, opepříme, přidáme strouhánku. Vytvarujeme placičky, které obalíme v mouce smíchané se sladkou paprikou. Usmažíme na oleji a necháme odsát přebytečný tuk na ubrousku.

Příloha: Bramborová kaše, zelenina

Nyní je brokolice k dostání čerstvá

za velmi přijatelnou cenu

a tak jí můžeme zařazovat do jídelníčku co nejčastěji.





Diplomky - zvonice

23. října 2011 v 19:43 | Natty

Margaritko, Jarmilko, Hanko, Milánku, Otavínko a Fukčarinko gratuluji...

a děkuji, za snahu "odhalit" jedno z dalších krásných historických míst Vysočiny.
Na obrázku se skutečně nachází dřevěná zvonice asi ze 14. století, která společně s kostelem sv. Jiří stojí na "starém" hřbitově v obci Řečice.
Hned pod touto historickou památkou se nachází "nový hřbitov", kam pravidelně chodíme za rodiči zapálit svíčku a zavzpomínat.
Z tohoto nádherného místa je úžasný výhled na hrad Lipnici a kouzelné okolí Vysočiny.







Krásný nový týden.


Památky Vysočiny

23. října 2011 v 5:59 | Natty

Co a kde ???


Posledně jsme společně navštívili hrad Lipnici nad Sázavou.
Nyní se dáme od hradu směrem ke Kamenné troubě a pak půjdeme další dva km,
kde se na nejvyšším místě nachází ???


To už je ale hádanka pro vás,
kteří máte rádi památky Vysočiny a kam můžete společně se mnou zajít každou neděli na procházku.
Komu se podaří "odhalit" místo, kam "žabička" pravidelně chodí,
dostane opět hezký diplomek.

Příjemnou zabávu.


Láska na celý život

22. října 2011 v 6:33 | Natty |  Deníček


Nikdy jsem si nemyslela...

že pejsek může pro člověka tolik znamenat. Vždy jsem více tíhla ke kočičkám, ale jednoho dne, jsem došla k poznání.

...Zuzanka...
Psal se rok 1996, ležela jsem v Praze v nemocnici Na Homolce po operaci páteře. Ležela tam se mnou úžasná paní, která uměla krásně vyprávět o zvířatech. Když za mnou přijela na návštěvu moje nejmladší dcera, tak jí slíbila, že jí dá k narozeninám štěňátko.
Moc se mi to nelíbilo, byt v paneláku, čtyři děti a ještě pes. Ale přišla neděle a my jeli do Černošic na návštěvu a "jen se podívat". Domů jsme vezli jezevčici Zuzanku velkou jako rukavici. Bylo to pomazlení a Zuzanka byla neskutečně milá, ale také svéhlavá. Co ta se nadělala lumpáren, spát chtěla jedině v posteli, na záhonech trhala jahody, nosila je na cestičku a lišácky koukala, co budeme říkat. Byla to neskutečná lumpice, pejsek k domečku se zahrádkou, v paneláku jí bylo smutno a tak jsme jí s těžkým srdcem darovali kamarádovi a jezdili za ní na návštěvu.

...Kellynka...
Po Zuzance nám bylo smutno a tak jsme hledali pejska, který by byl vhodný do bytu. Moc se mi líbili pudlíci a tak se stalo, že jednoho dne jsme jeli pro krásné, černé štěňátko. Přiběhla k nám černá kulička a já věděla, že to je "moje láska". A byla, byla to moje první Kellynka. Krásná, chytrá, čistotná a poslušná. Jedním slovem "dáma". Měli jsme jí dva roky a když jsem jednou odjela z chaloupky na rehabilitaci, někdo mi jí ukradl. Oplakala jsem jí a zařekla se, že už nikdy žádného pejska nechci.

...Kellynka 2...
A pak přišla stejná situace, dcera přišla, že kamarádka má a že by chtěla a já neměla sílu říci ne. A tak jsme přivezli další Kellynku, milovala jsem jí snad ještě i za Kellynku první, denně se mnou chodila na procházky, byly jsme jako dvě "kamarádky". 7. října 2009 jsme šli na procházku, zemřela pod koly auta. Nikdy na ten okamžik nezapomenu a bylo mi tak hrozně, jako bych přišla o dítě. Dvě noci jsem nespala a věděla, že její místo musí zaplnit jiný pejsek, jinak se usoužím.

...Roníček...
A tak 9. října jsme jeli pro Roníčka. Prvního pejska - kluka, je to naše sluníčko, jakmile uvidí vodítko, skáče "metr vysoko", když přijedou děti, štěstím je celý bez sebe, když přijde listonoška nebo kdokoliv jiný ke vrátkům, promění se ve "zlého hlídače", ale když se na mě podívá, svýma krásnýma očima, vidím v nich všechnu tu psí lásku a oddanost, kterou umí dát člověku jen pejsek.

...naše sluníčko...

Krásný víkend.



Pomoc pro Kristýnku

20. října 2011 v 20:06 | Natty

Dnes mi zanechala Pavlínka odkaz v NK...

pomoc na koupi asistenčního pejska pro nemocnou Kristýnku.
Nakoukla jsem a jednouše udělala to, co by měl udělat každý z nás - klikla a tím snad přispěla k naplnění jednoho snu.
Nic nás to nestojí, než pár vteřin svého času.
Moc si přeji, aby se Kristýnka svého pejska dočkala a prosím vás, kteří ke mě přijdete - udělejte totéž - děkuji.



Jablečný ocet 2

20. října 2011 v 11:58 | Natty |  Ovoce

Jablečný ocet je hotový...


před pěti týdny jsem si naložila jablíčka na jablečný ocet, který je velmi zdravý pro náš organismus.
Recept je v rubrice "ovoce".
Dnes jsem ocet stáhla do lahviček a už zbývá jen užívat. Domácí je mnohem lepší než kupovaný, jednak jablíčka jsou z vlastních zdrojů, dále vidíme proces, který se s jablíčky děje a v neposlední řadě má mnohem jemnější chuť, než ten kupovaný.
Při stáčení ho ochutnal i manžel a moc ho chválilSmějící se, jakmile já řeknu, že je něco pro zdravíčko, hned také touží ochutnat.
Takto jsem ho naučila pít i kopřivový čaj, jednou na jaře jsem měla na stolku sklenici s čajem z mladých kopřiv, on přišel a ptá se, z čeho čaj je. Z kiwi, řekla jsem z nevinným úsměvem a nalila mu, lehce přisladila - on ochutnal a moc pochvaloval. Od té doby sám na kopřivy chodí a čajík dělá, neboť jsem mu po vypití řekla, z čeho čajík je a jaké má zdravé účinky na organismus.
Za dva roky, co jsme spolu již trvale doma už bylinky a všechny moje "lektvárky" jí i popijí s chutí Mrkající



Užívání jablečného octa...
2 lžičky octa do sklenice vody, 1 lžička medu a třikrát denně vypít po jídle

Jablečný ocet s medem má čistící účinky...
pomáhá proti nemocem pohybového ústrojí - artritidě, které se ozývají právě v podzimním období.

Také se s podzimem dostavují žaludeční potíže...
lidé kteří jimi trpí by jablečný ocet neměli užívat.

Pokud s jablečným octem chceme hubnout...
musíme také upravit jídelníček a přidat pohyb.





Pro Lukáška

18. října 2011 v 10:31 | Natty |  Cukroví

Myška pro Lukáška...


Lukáškova nejoblíbenější hračka je plyšová myška "Kytička" a já mu o víkendu slíbila, že až bude mít svátek, tak mu myšku udělám.

Dnes je Lukáška...
a tak myška poputuje z perníkové chaloupky na Lukáškovu oslavu. Sice není šedivá jako ta jeho, ale věřím, že mu udělá i tak velkou radost.

Suroviny: 4 vejce, 4 lžíce cukru, 1/4 hrnečku oleje, 8 lžic polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 2 lžíce kakaa, 1 čokoládový pudink a jeden bílý jogurt. Jahodová marmeláda, kompotované mandarinky, máslo, cukr, a čokoláda.


Postup: Upečeme dortový korpus a necháme vychladnout. Uděláme si šablonu tělíčka a podle ní vyřízneme tělíčko. Zbytky těsta rozdrobíme, přidáme 2 lžíce marmelády a mandarinky. Vršek tělíčka odřízneme, na spodní část dáme náplň, vytvarujeme a přiklopíme. Z odkrojeného těsta uděláme ouška a ocásek. Celou myšku potřeme kakaovým krémem, máslo utřeme s cukrem a kakaem, pomocí párátek přichytíme ouška a ocásek. Z papíru uděláme vnitřek oušek, očička a pusinku, vousky ze smetákuSmějící se a zádíčka posypeme strouhanou čokoládou. Celou myšku dáme do chladna nejlépe přes noc.

Pěkný den.


Druhý svět

17. října 2011 v 19:35 | Natty |  Téma týdne

Až poznáme hlad, až poznáme bídu…


pak můžeme říci, že už víme co je "druhý svět".
Pochybuji, že my, co si tady píšeme v teple domova, se zapnutým PC, kafíčkem vedle na stolečku víme, co je bída. Přesto jsem dvakrát ve svém životě poznala onen "druhý svět".
Prvně to bylo v roce 1989, kdy jsme byli s manželem v Bulharsku, cesta letecky byla úžasná, pak přišlo na ubytování a to jsem si připadala jako "Alenka v říši divů". Teprve na potřetí jsem se domohla ubytování odpovídající zaplacenému zájezdu a další poznávání bylo čím dál horší. V hotelu ušmudlané číšnice, že jsem měla "po chuti" na jídlo. To však nebylo všechno, jaké zklamání nás čekalo, když jsme chtěli koupit dětem něco na památku, prodejny zely prázdnotou, v regálech stála naložená rajčata a ostatní bylo "na příděl" dle došlého zboží.
Bylo to hrozné a doma se připravovala "revoluce". Dokonce na hotelu mě číšnice poprosila, zda bych jí neprodala teplákovou soupravu, kterou jsem měla na sobě - bylo mi jí líto a tak jsem jí tepláky darovala. Když jsme se po 14 dnech vrátili domů, byla jsem šťastná.

Druhé setkání s "druhým světem" mě čekalo, když jsme po revoluci letěli s dětmi prvně do Tunisu. Po přistání na letišti jsme nastoupili do připraveného autobusu a další cesta do naší destinace byla 100 km. S hrůzou jsem pozorovala okolí dálnice, rozpadlé domy bez oken, všude se povalující odpadky, vyhublá zvířata a podivně zahalené lidi.
Když jsme přijeli k našemu hotelu, jakoby se otevřela "brána" a před námi se rozkládala překrásná zahrada, bazén, úžasná květena, čistě oblečený personál a já si oddechla. Dovolená byla překrásná, prostředí také, místní lidé úžasní, přátelští, ale…to všechno v areálu hotelu. Pokud jsme se vydali "za hranice luxusu", viděli jsme ten "druhý svět".
Lidé žijící v bídě, neskutečném zápachu, většinou v černém oblečení, kolem odpadků pobíhající hubené kočky, vyhublé slepice, sedřené velbloudy, ale lidi se širokým úsměvem na tváři.
Byli šťastni ve svém "druhém světě", byli vděčni za telefonní číslo, které si zapsali do ušmudlaného notýsku, za obyčejný šampon na vlasy a mě bylo těžko u srdíčka.
Život těchto lidí mi položil stín na "duši".
My si tady stále stěžujeme a přitom na světě jsou lidé, kteří nemají ani desetinu toho, co máme my a nevážíme si svého "prvního světa".
Stále se za něčím honíme, shromažďujeme hmotné statky a zapomínáme se usmívat.
Afriku jsem si doslova zamilovala, i když jsou tam lidé chudí, nemají ani to základní, přesto mají něco, co nám "civilizovaným lidem" chybí - široký úsměv a čistou duši.


Rubínová

17. října 2011 v 8:23 | Natty |  Deníček

Jak ten čas letí...


byl krásný podzimní den, na stromech zlátlo listí a my si řekli své "ano".
O té doby uplynulo hodně vody, s manželem jsme vychovali čtyři hodné děti, postavili je do životata a dnes se radujeme z pěti krásných vnoučatek.

Nedělní den patřil v perníkové chaloupce oslavě mých narozenin, ale i naší rubínové svatby. Sjela se celá rodinná třináctka, syn a tři dcery, zeťové a moje milovaná zlatíčka.
Nechyběly krásné kytice s liliemi, které tolik miluji, nechyběl ani dort uprostřed se žabičkou, spousta milých dárků, ale hlavně nechyběla vzájemná láska a pohoda, to nejcennější, co si rodina může dát.
Krásně jsme si nedělní den užili a když se pomalu rozjížděli k domovům, v oku se mi zaleskla slzička...




Děkuji i vám, moji blogoví kamarádi...

Otavínko, Milánku, Hanko - obrázky, Maruško - Fukčarinko, Latryno - Vierko, Maruško, babčo - Marcelko, Jarmilko, Pavlínko, Lucinko, Margarito - Hanko, Hanko S., Zdenko, Ježurko, Ivo,Věrko, Emičko a Oli za milá slova a přáníčka, která mi udělala také velkou radost.
I já vám přeji hodně zdraví, štěstí a lásky.

Krásný nový týden.


Dnes

15. října 2011 v 11:58 | Natty |  Deníček

Vysočina pod námrazou...


sice nenapadl sníh, ale dnes je perníková chaloupka pod silnou námrazou.
Ráno v 8. hodin jsme měli - 7 °C .
To už je pěkný "samec" Smějící se


...plot je celý bílý...


...skalka je jako z cukru...


...pohled do zahrady je také bělounký...


...tařice i další kytičky zmrzly...

Nyní už svítí sluníčko a čeká nás nádherný víkend.



Před dvěma lety

14. října 2011 v 6:51 | Natty |  Deníček

První sníh roku 2009...


I když tento týden bylo pravé podzimní počasí, chvílemi to vypadalo, že opět napadne.
Snad se počasí umoudří, vysvitne sluníčko a v perníkové chaloupce bude veselo Smějící se



...pohled do zahrady...


...pohled na skalku...


...muškáty pod sněhovou peřinkou...


...za dvě hodiny...


...pohled na silnici...


...o dva dny později...


...jiřinky pod sněhem...


Krásný víkend.



Pravda

13. října 2011 v 19:16 | Natty



Pravidelnost ve stravování,

5 - 6 denních dávek doplněných zeleninou a ovocem, pohyb a správný pitný režim,
to je jediná cesta ke štíhlé postavě.


Kuře s houbami a zeleninou

13. října 2011 v 12:00 | Natty |  Maso

Ještě rostou...


Včera jsme se vydali na pravidelnou procházku, přestože pršelo, bylo krásně. Vzduch voněl podzimem, na zemi spadané listí, kapičky deště omývaly plody hlohu a šípků, které lemovaly cestičku po které jsme šli směrem k lesu.
V lese bylo nádherně, všechno se lesklo a tak i hlavičky houbiček nebylo těžké nalézt. Vloni jsme našli poslední košíček 30. září. Letos je už pomalu polovina října a les vydává stále svoje poklady.
My houby máme moc rádi, často je zařazuji do jídelníčku, pokud rostou, tak čerstvé, v zimě sušené a doplňuji žampióny a hlívou ústřičnou.
Včerejší úlovek skončil na pekáčku s kuřecími stehny.

Suroviny: Kuřecí stehna, sůl, pepř, grilovací koření, houby nakrájené na plátky, máslo.


Postup: Kuřecí stehna osolíme, opepříme, posypeme grilovacím kořením, přidáme nakrájené houby, lístečky másla a malinko podlijeme. Pečeme na 200° asi 45 minut.

Příloha: Kolínka s brokolicí, mrkví a hráškem /Brokolici, nastrouhanou mrkev, hrášek napaříme 5 minut na pařáčku a promícháme s těstovinami/


Pro Renatku

13. října 2011 v 8:40 | Natty |  Duše





Kuřecí nudličky na kari koření

12. října 2011 v 11:58 | Natty |  Maso
Suroviny: Kuřecí prsíčka, olej, cibule, česnek, kari koření, červená, žlutá a zelená paprika, mražený hrášek, sůl, pepř, sójová omáčka


Postup: Na lžíci oleje zpěníme cibulku a stroužek česneku, přidáme kuřecí prsíčka nakrájená na nudličky a posypeme kari kořením. Restujeme 5 - 7 minut. Přidáme nakrájenou papriku a necháme podusit 5 minut. Nakonec dáme hrášek a necháme ještě restovat. Osolíme a opepříme a přidáme lžíci sójové omáčky.

Příloha: Špagety a petrželka na dozdobení.

Když je venku "pošmourno",

snažme se vařit "barevně", dodá nám to nejen příjemný pocit a dobrou náladu, ale také vitamíny a minerály, které naše tělo v chladném počasí potřebuje dvojnásob.


Kysané zelí

11. října 2011 v 16:10 | Natty |  Zelenina

Podzim a zelíčko…


zelí je další vynikající podzimní zelenina, kterou bychom měli zařadit co nejčastěji do svého jídelníčku. Výborné je jak syrové, tak kysané, na jehož naložení je právě vhodný čas.
15 kg zelí se dá nyní koupit za 100 Kč a to je nejlevnější investice do vlastního zdraví.
Vybírejme zelí pěkně zelené, tuhé s kuželovým tvarem. Světlé a kulaté hlávky jsou ke krátkodobé spotřebě, pokud je naložíme, zelí je přiliš měkké.

Kysané zelí obsahuje…
Vitamín C, kterého je v kysaném zelí více než v čerstvém. Vitamíny skupiny B, vitamín K, E a provitamín A, kyselinu listovou, minerály - draslík, železo, vápník, zinek a selen Tolik důležitou vlákninu, bílkoviny a další důležité látky, které vznikají při procesu kysání a chrání tělo před rakovinou prsu, plic, jater a tlustého střeva.

Co kysané zelí dokáže…
Především posiluje imunitu, působí protizánětlivě, zlepšuje krvetvorbu, snižuje hladinu cholesterolu, snižuje krevní tlak, vynikající při redukčních dietách, očišťuje organismus od škodlivin, odstraňuje zácpu, hojí hemoroidy, zelná šťáva pomáhá při potížích se žaludečními vředy.

Zelí můžeme naložit do soudku nebo do sklenic. Já nakládám do sedmičkových sklenic, je to tak akorát pro naší spotřebu a je opravdu moc dobré.

Suroviny: 15 kg zelí, 150 g soli, 20 g kmínu, 150 g cibule, jablíčko nebo kopr


Postup: Zelí zbavíme ošklivých listů, rozkrojíme na čtvrtky a vykrájíme košťály, které dáme králíkům, abychom měli i zdravé masoMrkající, na kruhadle zelí nakrouháme na jemné nudličky, přidáme sůl, kmín a cibuli a dobře promícháme. Vyvařené sklenice naplníme a snažíme se co nejvíce zelíčko rukou natlačit. Naplníme až po okraj, navrch dáme kolečko jablíčka nebo snítku kopru a zavíčkujeme. Postavíme na plech a necháme asi 3 týdny kysat. Po vykysání sklenice uložíme do sklepa a můžeme se těšit na kachničku se zelím.Mrkající

Poznámka: Podle pana Fukčarinka je možno přidat několik kuliček pepře, což je asi super a možná by neškodila i petržel a česnek, že Marti S vyplazeným jazykem




Krkovice s dušenou zeleninou

11. října 2011 v 11:59 | Natty |  Maso
Suroviny: libová vepřová krkovice, 2 brambory, vejce, sůl, pepř, česnek, polohrubou mouku a majoránku, olej, mrkev, brokolice, rajče, zelená paprika.


Postup: Maso naklepeme, osolíme a opepříme. Do mixéru dáme 2 střední brambory nakrájené na kostičky, 1 vejce, sůl, pepř, stroužek česneku a rozmixujeme. Přelijeme do mísy, přidáme polohrubou mouku, majoránku a uděláme těstíčko. Maso obalíme a dáme smažit na rozpálený tuk. Hotové přendáme na ubrousek, slijeme přebytečný tuk a na pánev dáme nakrájenou zeleninu a 10 minut restujeme.
Zeleninu přendáme na plátek masa, pokapeme sójovou omáčkou a přidáme pár kapek ostrého kečupu. Ze zbylého těstíčka uděláme bramboráčky, které dáme jako přílohu.

Pěkný den.



Pastelky a dětský svět

10. října 2011 v 15:32 | Natty |  Téma týdne

Dětský svět je plný barev a tajemství...

A právě pastelky jsou jednou z nejkrásnějších hraček, která se dětem dostává velmi brzo do rukou. Rozvíjí dětskou motoriku, vnímání a poznávání barev a v neposlední řadě dětskou fantazii.
Již děti kolem roku dokáží vzít pastelku a "čmárat" na papír. Nejprve jsou to kostrbaté čáry, později oblé tvary a jednoho dne se na obrázku objeví máma a táta.
Dnešní děti mají velikou možnost využívat právě hru barev, mají překrásné naučné knížky, do kterých můžou malovat a právě pomocí barevných pastelek vyjádřit, že sluníčko je žluté, jablíčko červené, tráva zelená a obloha modrá. Díky tomu, jsou dnešní děti duševně mnohem vyspělejší a také náročnější.
Co dnešní děti všechno vědí a umí, to jeden někdy žasne. Moc ráda vzpomínám na doby, kdy pro ně základní barvy byly poznáním, které už dnes vnímají jako samozřejmost.
Přesto, když přijedou vnoučátka k nám, tak první co děti vezmou jsou pastelky, voskovky a papír. Všechny rády malují a po každé návštěvě nám zůstávají hezké obrázky, které mám na nástěnce nad psacím stolem.
Také je velmi oblíbená hra, "čáp ztratil čepičku a ta měla barvičku". A opět se nenásilnou hrou děti učí poznávat barevnou krásu kolem sebe.


...srdíčko od Adélky a Lukáška...


...medvídek od Aničky...


...zvířátka od Elinky...

Je štěstí, když děti mají možnost poznávat barevnou krásu kolem sebe a pastelkou vyjádřit to, co cítí. Ne všechny děti mají tuto možnost a tak bychom měli dbát na to, aby si děti svůj zrak chránily, neproseděly hodiny u TV a PC, aby nosily čisté brýle, pokud už je musí nosit, chránily si zrak před úrazem, neboť i když máme ještě další smysly, zrak je velmi cenný a díky němu se můžeme přenést i do světa, kam se nikdy třeba během života nedostaneme.


Diplomky - hrad na Vysočině

10. října 2011 v 6:14

Jarmilko, Margaritko, Hanko, Otavínku, Ivanko

a Maruško gratuluji...


správně jste uhodly, že naše "toulavé boty" rády šlapou překrásnou krajinou pod hradem Lipnice, který je od perníkové chaloupky vzdálen přibližně 4 km.
Naše cesta vede nejčastěji kukuřičným polem, kterému říkáme "dálnice", což jsou koleje vyjeté kukuřicí. Letos je obzvlášť vysoká, místy má více než tři metry a v podzimním čase, než bude posečena je velkým útočištěm divokých prasat, kterých je na Vysočině opravdu velké množství.
Dále pokračuje naše cesta ke "Třem dubům", což je samota, kde jsou dvě chaloupky a můj milovaný dub, který nikdy nezapomenu obejmout a načerpat jeho sílu. Vždyť také další cesta je už jen do velikého kopce, kdy převýšení tvoří 241 m nadmořské výšky.
Když vystoupíme až k hradu, tvářičky máme jako růžičky a srdíčko tluče až v krku, ale pohled do nádherné krajiny, která září všemi barvami je neopakovatelný.






Krásný nový týden.


Hádanka na neděli - hrad

9. října 2011 v 10:02 | Natty

Procházka Vysočinou...


miluji svůj nádherný kraj plný lesů, kopců, polí a místy panenské přírody.
Nyní na podzim je příroda překrásná, stromy se pomalu barví zlatem a tak "žabička se svým žabáčkem" denně chodí na procházky.
Častým cílem jejich procházek je také příroda v podhradí hradu ......???
A to je dnes nedělní hádanka za pěkný diplomek.

Co je na obrázku za hrad, který se nachází na Vysočině ?





Pověst z hradu.

O pokladu a třetím kříži
Na ...... je prý ukrytý poklad pánů z Landštejna. Poklad je třeba hledat pod třetím křížem. Prvé dva kříže jsou vytesány v hradní bráně. Třetí kříž je neznámo kde, ale kdo jej najde, může pod ním vykopat skrytou skalní sluji s pokladem. Poklad má svého strážce - kostlivce s diamantovýma očima a toho musíte svou chytrostí obelstít. Pokud se vám to nepodaří kostlivec vás roztrhá na kusy.

Příjemnou neděli.