Vítejte a těším se na Vás.


Můj první školní den

1. září 2011 v 7:09 | Natty |  Deníček

Prvního září 1959...

Maminka mi koupila modré sametové šatičky s bílým límečkem, na nohou bílé punčošky a červené střevíčky. Na světlých vláskách se pyšnil kohout a na něm veliká růžová mašle. Pro ty z vás, co nevíte co byl kohout, tak to byla dlouhá ofinka vlasů, která byla zatočena do ruličky a připnutá vzadu sponkou.
Do školy jsem se těšila a statečně s rukou vsunutou v maminčině jsem si vykračovala ke škole. Chodila jsem do mateřské školy, takže děti a prostředí školy už pro mě nebylo nijak stresující jako pro děti, které byly jen doma.
Když jsme vstoupily s maminkou do třídy, bylo už tam hodně dětí, paní učitelka nás přivítala a posadila mě do první lavice u dveří. Kouknu na souseda a do očí mi vstoupily slzičky. Místo Marušky, s kterou jsme se domlouvaly, že budeme sedět spolu, vedle mě seděl pihatý, zrzavý kluk a já byla nešťastná. Maminka mi podala kapesník, pohladila po vláskách a já se skrčila do lavice a moc si přála jít ze školy domů. Nikdo tenkrát netušil, co se za mými slzičkami skrývá, že jsem byla hned první minuty ve škole zklamaná a nešťastná.
Paní učitelka se jmenovala Marie Čechová, připadala mi tenkrát veliká a tlustá, neboť moje maminka byla štíhlá a ze všech maminek nejhezčí. Paní učitelka vyprávěla svým silným hlasem co všechno musíme a já si přála být zase ve školce, kde mi bylo moc hezky nebo s maminkou v práci, kde jsem si malovala svoje "ojáky a odu".
I když můj první školní den nebyl nejšťastnější, přesto jsem do školy postupem času chodila moc ráda a dokonce hned druhý den, jsem seděla už se svojí kamarádkou Maruškou Koudelkovou.
Paní učitelky jsem se stále trochu bála, byla dost přísná a když někdo zlobil, dostal "buchtu do zad" a že jsem jí neunikla ani já, tak to je pravda. Jednou o velké přestávce jsem Jarušce Kalendové na záchodě namalovala pusu maminčiným malovátkem, začalo zvonit a my už nestačily "parádu" smazat. Když to paní učitelka uviděla, zeptala se kdo jí zmaloval a ona poctivě přiznala, že já. Tak to byla moje "první a zároveň poslední buchta" do zad, tenkrát jsem málem spadla pod lavici, neboť jsem byla drobná a paní učitelka tak "korpuletní".
Na konci první třídy jsem si nesla domů velikou jedničku a těšila se do třídy druhé, neboť už jsem uměla pěkně číst a hezký psát a za vysvědčení jsem dostala krásný květovaný kostýmek, který mi ušila paní švadlena na míru a já si připadala jako velká slečna.

 


Aktuální články

Reklama