Vítejte a těším se na Vás.


Moje zlatíčka

27. srpna 2011 v 7:12 | Natty |  Deníček

Mami, kdy mi dá babička ty tři koruny ?…

crrrr, crrr, je dopoledne a zvoní mi telefon. "Tady orel" ozvu se svojí oblíbenou větičkou a z druhé strany se ozve: "Ahoj orle" a už probíhá náš každodenní rozhovor o všem, co se předešlý den stalo.
"Mami, dnes jsem se nasmála, Luky mi u snídaně povídá - to jsem zvědavý, kdy mi dá babička ty tři koruny zato škrábání" - vyprskla jsem smíchy a hned si vzpomněla na naší středeční siestu po obědě.
"Až se dneska stavíte, tak mu ty tři koruny dám, když tak poctivě pracoval", řekla jsem se smíchem dceři a rozloučily jsme se.
Byla středa, zlatíčka přijela k nám do chaloupky a užívali jsme si tropický den. Po obědě jsme "zalezli" do pokojíčku a děti hned chtěly vyprávět pohádku. Nejprve začal vyprávět Lukášek a tak rozesmál Adélku, až se hýbala postel. Bylo potřeba děti zklidnit, aby to byl "polední klid", abychom si odpočinuli a ne "vyplašili všechny myšky" v chaloupce.
Začala jsem tedy dětem vyprávět, kolik let už budeme letos s dědou spolu, jak uděláme oslavu a co si vezmeme na sebe. Děti se zapojovaly do vyprávění a když mi Lukášek řekl, že mi půjčí svůj šáteček s lebkami na hlavu, tak bylo po klidu. Že jsme se hihňali všichni při té představě, jak babička s dědou stojí na schodech kostela na krásném poutním místě Křemešník, na hlavě místo závoje lebkový šáteček a v ruce kytici kopřiv, to nemůže nechat nikoho v klidu.
"Tak a děti, už jsme se nasmáli dost, tak teď půjdeme opravdu chvilinku odpočívat a já vám budu vyprávět, jak jsem "dˇabala tatínkovi záda za korunu". To děti milují, vyprávění z mého dětství a mládí a tichounce poslouchají.
Tatínek si rád odpoledne po obědě lehnul v kuchyni na otoman, chvíli si četl noviny a pak se překulil na pravý bok. A to byla chvíle pro mě, jako malá holčička jsem mu hupla za záda a prstíčkem mu na ně malovala obrázky nebo písmenka a on hádal, co to je ? Když byl hodně unavený, tak za chvíli usnul a já většinou také.
Jednou vyslovil tu památeční větu: "Naťuško, pojď mi dˇabat záda, dám ti korunu" a od té doby, ač malá žabička, už jsem si uměla vydělat svoje první korunky. A že tenkrát, v padesátých letech byla koruna mění, vždyť jsem si mohla koupit celé mejdlíčko nebo pět šumáků, které krásně pěnily v puse.
Děti poslouchaly a ani nepíply. Najednou Lukášek hupnul za mě a hned abych se otočila. Ten lupen mi začal malovat na záda kolečka a všelijaké roztodivné tvary a já se pomalinku začínala propadat do říše snů.
"Babi, nespi a vyprávěj" a tak jsem vyprávěla o zvířátkách, která jsme měli u babičky a Lukášek mi maloval prstíčkem po zádech…"No Lukášku, máš u mě tři koruny, když jsi tak poctivě "škrábal", řekla jsem vnoučkovi a šla dětem připravit odpolední svačinu.
Je pátek, děti se přijely rozloučit, neboť jely na poslední prázdninový výlet a já mám připravené tři stříbrné koruny, abych je předala Lukáškovi. Natahuje ručičku a já mu podávám první korunku. "Babi, ještě dvě" a v ten moment jsme opět všichni vyprskli, neboť je nám jasné, že až půjde příští rok do školy, tak bude stejně šikovný kluk jako jeho sestřička Adélka.

Všem krásný poslední prázdninový víkend.

 


Aktuální články

Reklama