Vítejte a těším se na Vás.


Jeskyňka z paloučku

20. června 2011 v 20:19 | Natty |  Duše


Už je to dávno, malá jeskyňka seděla na paloučku a pozorovala kytičky kolem sebe, broučka, který se snažil přelézt stéblo trávy a kapku rosy, která se třpytila na listu jahody. Žila svůj spokojený život a netušila, že někde je zcela jiný svět, kde je spousta jiných jeskyněk.
Až jednou, bylo to na jaře, na palouček zasvítilo sluníčko a paprsky jeskyňce pošeptaly: "Jeskyňko, pojď se podívat do světa a uvidíš, co dělají také jiné jeskyňky."Jeskyňka chvíli váhala, ale pak našla odvahu a vyšla na kraj lesa.
Uviděla louku plnou bílých kopretin, modrých zvonečků a růžových jetelíčků. Byla tou krásou okouzlena, pomalinku našlapovala po cestičce a zvědavě kulila očička. Kam povede ta neznámá cestička ? Co tam asi uvidí ? Kde jsou ty jeskyňky, o kterých mluvilo sluníčko ? Tolik otázek se honilo jeskyňce hlavou a stále nenacházela odpověď.
Šla dlouho po cestičce až se celá unavila, sedla na mezičku, sluníčko pomalu zapadalo za vršíčky stromů a jeskyňka položila hlavičku na polštářek z trávy a usnula.

2.
Sluníčko ráno pošimralo jeskyňku svými zlatými vlasy a jeskyňka otevřela svoje zelená očička. Protáhla se a posadila, udiveně kouká kolem sebe: "Kde to jsem, kde jsem to dneska spinkala?" Sluníčko na ní mrklo a povídá: "Ale jeskyňko, vždyť ses vydala včera do světa za poznáním a teď se divíš?"
Jeskyňka se usmála na sluníčko a pomalinku se vydala na další cestu. Šla a šla a najednou jí přes cestu skočila zelená žabička. "Kam jdeš jeskyňko?" zeptala se a jeskyňka odpoví, že do světa, aby poznala život jiných jeskyněk. "Aha" odpověděla žabička a odskákala dál.
Jeskyňka pokračuje po cestě, až došla ke studánce, napila se vody a podívala se, jaká je hezká panenka. Studánka nabídla jeskyňce to nejčistější zrcadlo a jeskyňka uviděla svoje rozevláté vlasy, pusinku jako malina a kulatá očička jako dva korálky.
Po dlouhé cestě dostala jeskyňka hlad a uviděla v trávě červené jahody a hned si naplnila pusinku. Spokojeně pozorovala krajinu kolem sebe, poslouchala ptačí zpěv a byla šťastná.
Když si odpočinula, vydala se zase dál, až přišla k malému domečku. Zaťukala a ozvalo se: "Kdo je to - kdo ťuká na mojí chaloupku ?". Jeskyňka chvíli poslouchala ten neznámý hlas a pak odpoví: "To jsem já, jeskyňka z paloučku v lese".
Dveře chaloupky se otevřely a stála tam také jeskyňka. "Jak se jmenuješ", zeptala se jeskyňky z paloučku. "Já nemám žádné jméno". Jeskyňka z chaloupky se chvíli dívala a povídá: "A líbilo by se ti jméno Týnka?" - jeskyňka chvíli přemýšlela a pak povídá: "Ano, to je moc hezké jméno", a jak se jmenuješ ty ? "Já se jmenuji Hvězdička.
Hvězdička, jako na nebi, pomyslela si Týnka a hezky se na Hvězdičku usmála. "Kam máš namířeno", zeptala se Hvězdička Týnky. "Jdu do světa, abych poznala nové jeskyňky" .
"Hm, tak jest-li chceš, můžeš u mě přespat a zítra zase jít dál". Týnka byla moc ráda, že poznala novou kamarádku a hned si začaly spolu vyprávět o svém životě a bylo jim spolu moc hezky.
Pomalu se blížil večer, na oblohu vykoukl měsíček a Týnka s Hvězdičkou se ukládaly do postýlek. Popřály si dobrou noc a za chvíli se ponořily do říše snů.

mesicek.jpg

3.
Copak se asi Týnce zdá, že se tak ze snu usmívá? - měsíček nakukuje zvědavě do chaloupky a stříbrným světlem pokrývá její postýlku.
Venku začíná svítat, měsíček předává vládu sluníčku a to hned jde Týnku pošimrat po tvářičce. Týnka se probudí, usměje se na sluníčko a kouká, zda už se také Hvězdička vzbudila. Ta ale spinká a tak si Týnka upravila vlasy, umyla pusinku a šla ke studánce pro vodu. Cestou natrhala jahody, aby měly s Hvězdičkou snídani. Když se vracela k chaloupce, Hvězdička už byla vzhůru a vyzpěvovala veselou písničku. "Dobré ráno Týnko", pozdravila Hvězdička a společně zasedly k rannímu hodování. Jahůdky byly sladké jako med a obě jeskyňky se cítily moc hezky.
Po snídani Hvězdička povídá: "Týnko, nedaleko od mojí chaloupky mají svůj domeček zelené žabičky, mohla bys je také navštívit a udělat jim radost. Týnka se pousmála a povídá: "Moc ráda se poznám se žabičkami, však už jsem jednu potkala včera na cestě".
Týnka se rozloučila s Hvězdičkou a vydala se směrem, který jí Hvězdička ukázala. Cesta vedla kolem pole, kde se ve větru houpaly klasy obilí, motýlek vesele poletoval vzduchem a na mezi kvetly šípkové růže. Cesta jí dovedla až k velikému rybníčku, kde už zdáli bylo slyšet žabí zpěv. Týnka se naklonila nad hladinu rybníka a uviděla svůj obraz a za ní ještě něčí, ano byla to velká žabička, která jí pozorovala, když se Týnka blížila k rybníčku. Týnka se nejprve lekla, ale pak se usmála a žabičku pěkně pozdravila. Žabička si Týnku prohlížela a pak se zeptala: "Kdepak se tady bereš a kam jdeš?" Týnka se jí svěřila, proč přišla a žabička se zaradovala a hned jí zvala do žabího domečku, kde už sedělo několik dalších žabích kamarádek. Nejprve se všechny představily, jedna se jmenovala Jirmuška, druhá Selenka, další Riana a poslední žabička Lilinka. Týnka jim vyprávěla, jak se seznámila s Hvězdičkou, jak na ní byla hodná a žabičky se hned předháněly ve vypravování, jak znají mnoho dalších jeskyněk a že Týnku s nimi seznámí. Nabídly Týnce, aby se k nim nastěhovala a bydlela společně s nimi v žabím domečku.
Týnka pěkně poděkovala a pozvání přijala. Měla tedy nový domov, spoustu zelených kamarádek, nedaleko v chaloupce Hvězdičku a tak se cítila šťastná.
Za celý den byla tolik unavená, že lehla do žabí postýlky a za chvíli sladce usnula.
zabicky.jpg

4.
Sotva ráno sluníčko vykouklo nad lesy, Týnka už byla vzhůru. Rozhlížela se po chaloupce, ale všechny žabí postýlky byly prázdné. Rychle vyskočila z postele a vyšla před chaloupku, podívat se po nových kamarádkách.
Nikde je neviděla, ale najednou uslyšela překrásný žabí koncert. Žabičky seděly v rákosí rybníka a vyzpěvovaly žabí písničku.. Týnka se posadila na veliký kámen a poslouchala.
Kvák, kvaky, kvák, letí kolem bílý pták, dejte pozor žabičky, má červené nožičky. Kvaky, kvaky kvak, to bude asi čáp.
Jejda, to si žabí holčičky zpívají před nebezpečným čápem, který se často prochází po hrázi rybníčka. Vždyť už malé děti vědí, že čáp má rád žáby a svým dlouhým zobákem je slupne jako malinu.
Týnka se zvedla a honem pospíchala za žabičkami, aby jim dodala odvahu před nebezpečným čápem.
Když jí žabí holčičky uviděly, zaradovaly se a hned kolem Týnky naskákaly. Povídaly si chvilku o tom čapím nebezpečí, ale za chvilku přešly na úplně jiné povídání.
"Dnes nás přijde navštívit jeskyňka Jamuška, to je taková šikovná holka, co moc ráda maluje a všechno co jí zaujme, tak namaluje a potom ukazuje dalším jeskyňkám", řekla žabička Lilinka.
"Jé, to se moc těším, že poznám další novou kamarádku a dozvím se něco nového", řekla Týnka a společně se žabičkami se vracela do žabí chaloupky.
Den utíkal jako voda a když se sluníčko přehouplo přes poledne, ťuky, ťuk a ve dveřích stojí Jamuška, jeskyňka se zlatými vlásky. Přivítala se se žabičkami a potom pohlédla na Týnku. Usmála se povídá: "Ty jsi Týnka, viď, už jsem o tobě slyšela štěbetat ptáčky". "Ano", jmenuji se Týnka a nyní bydlím se žabičkami v jejich chaloupce.
Jamuška a Týnka se pustily do povídání a čas utíkal jako voda. Sluníčko pomalu zacházelo vršíčky lesa a tak se Jamuška se všemi rozloučila a odcházela ke svojí chaloupce. Slíbila Týnce i žabičkám, že je zase brzy navštíví a přivede nové kamarádky.
Týnka společně se žabičkami unavené lehly do postýlek a chaloupku pokryla černá noc.
jamuska.jpg

5.
A čas utíkal jako voda. Pomalu se do chaloupky k žabičkám a Týnce přicházelo podívat mnoho dalších jeskyněk, dokonce i pár mužíčků. Týnka byla za každou návštěvu v žabím domečku moc ráda a snažila se všem milým návštěvníkům jejich návštěvy oplatit.
Mezitím poznávala, jak ostatní jeskyňky žijí, co všechno umí. Některé krásně vyšívaly, jiné zahradničily, další malovaly překrásné obrázky, dokonce i mezi sebou soutěžily a tak Týnka měla spoustu nových inspirací a zážitků pro svůj nový život. Některé jeskyňky byly veselé, tak třeba Marienka, ta uměla krásně vyprávět, nejlegračnější byla Eronka, ta každého pusinkovala, Barbina ráda šila a starala se o zahrádku, Velunka hodně cestovala a ráda pekla cukroví, Irmička zase vyšívala, Kytička ráda zpívala, Henurka cestovala do ciziny, Gitka byla veselá a samý šprým a další jeskyňky předvedly Týnce, co všechno umí a co je těší.
Nejraději ze všech má však Týnka Macinku, ta umí vyprávět příhody, že se Týnka nejednou držela za bříško smíchy.
A jak postupně Týnka poznávala ostatní jeskyňky, tak se měnil i její život. Žabičky byly stále její věrné kamarádky, u kterých Týnka žila, až do doby, kdy přišla na návštěvu jeskyňka až z dalekého domečku. Hned se jí představila a měla takové podivné jméno - jmenovala se Larie, takové jméno nikdy Týnka neslyšela, ale protože každého ráda v domečku přivítala, tak i Larii pozvala dál, pohostila jí a začaly si vyprávět. Larie vyprávěla, jak miluje kočičky, že jich má plnou chaloupku a zvala Týnku, aby jí také přišla navštívit. Týnka slíbila, že přijde brzy na návštěvu a kočičky si ráda prohlédne.
Jeskyňky se rozloučily a protože už sluníčko bylo dávno schované za lesy a pomalu vykukoval měsíček, Týnka rychle lehla do postýlky a s myšlenkou na tu zvláštní jeskyňku usnula tvrdým spánkem.
vila.jpg

6.
Sluníčko už stálo vysoko nad lesy, když se Týnka probudila. Měla neklidnou noc, stále se jí do snu vracela podoba té nové jeskyňky. "Čímpak mě tak očarovala", ptá se sama sebe Týnka, ale odpověď nedostává.
Den utíkal jako voda, žabičky byly stále veselé a Týnka si s nimi hrála na břehu rybníka. Najednou za ní někdo stojí. Týnka se otočila a opravdu, byla tu opět Larie a zvala Týnku k ní, aby se šla podívat, jakou má krásnou zahradu plnou květin a krásné kočičky.
Týnka se chvíli rozmýšlela, ale nakonec se rozloučila se žabičkami a vydala se na cestu k Latrii. Šly dlouho, cesta se stáčela do hlubokého lesa, až najednou před oběma jeskyňkami byl černý hustý les. Týnka se začala malinko bát, ale Latrie jí s takovým zvláštním úsměvem pobízela dál. Prošly hustým křovím a v tom před nimi stál opuštěný hrad. "To je tvoje chaloupka?", zeptala se nevinně Týnka. Latrie se zasmála tím svým podivným smíchem a povídá: "Ne, chaloupku mám daleko za hranicemi této země, toto je hrad, kde se setkávám s ostatními jeskyňkami".
Týnce se hrad moc nelíbil, byl oprýskaný, všude samá pavučina, kolem křoví a ve větvích se houpaly netopýři. Latrie otevřela vrata, která ošklivě zaskřípala, až Týnce naskočila husí kůže. Vešly dovnitř a místo krásné zahrady se před jeskyňkami rozprostřelo zarostlé nádvoří, v koutě seděl černý kocour s ohromnýma očima, po nádvoří pobíhaly krysy a kocour je mlsně sledoval.
Týnka se otřásla hrůzou a ptá se Latrie: "Kde je ta krásná zahrada a ty kvetoucí kytičky?", Latrie se na Týnku utrhla se slovy: "Co pořád máš, copak tady se ti nelíbí?" "Nelíbí", odpověděla Týnka, otočila se a smutně odcházela pryč.
Cestou domů k žabičkám přemýšlela, proč jí Latrie tak ošidila, proč jí slibovala něco, co nemá ? Měsíček jí svítil na cestu, aby nezabloudila a šťastně se vrátila k žabičkám do domečku.
Když Týnka přišla k chaloupce, všechny žabičky už tvrdě spaly. Týnka se rychle převlékla do noční košilky, lehla do postýlky a tvrdě usnula.

hrad.jpg

7.
Když se Týnka ráno probudila, uviděla kolem sebe žabičky jak si vesele vypráví o svých kamarádkách. Vstala a tiše si k nim přisedla. Jedna ze žabiček se ptá: "Jak ses měla Týnko včera na návštěvě?" Týnka smutně potřásla hlavičkou a svěřila žabičkám, co všechno jí potkalo. Žabičky nevěřícně kroutily hlavičkami, ale nakonec vzaly Týnku za ruku a všechny společně šly k rybníčku zazpívat si žabí písničku.
Uteklo pár dní a u dveří chaloupky se znovu objevila Latrie. Přinesla v ruce kytičku a pěkně se na Týnku usmála. "Týnko, dnes jsem pozvaná k přátelům, pojď se mnou, bude tam veselo, všelijaké hry a soutěže, tam se ti určitě bude líbit", lákala Latrie Týnku. Týnka chvíli váhala, ale pak si pomyslela: "Ještě jednou půjdu s Latrií na návštěvu, ale pokud mě opět podvede, už se s ní nikdy nebudu kamarádit". A tak se vydala s Latrií na cestu. Tentokrát to byla opravdu moc hezká návštěva. Týnka poznala mnoho nových kamarádek a kamarádů. Bylo tam moc veselo, legrace a spousta veselých her. Týnce se tato návštěva moc líbila a když se loučila s novými přáteli, slíbila, že brzy přijde zase. Latrie byla na Týnku moc milá a tak Týnka postupně uvěřila, že je stejně tak hodná, jako všechny ostatní nové kamarádky a kamarádi.
Čas utíkal jako voda a Týnka měla mnoho nových kamarádů a kamarádek, velice se spřátelila s Latrií a i když byla úplně jiná než Týnka, přesto jí měla Týnka moc ráda. Věřila jí a dokonce jí chtěla pozvat k sobě domů, do chaloupky na paloučku.
Jednou, když byla na návštěvě, řekla jí jedna jeskyňka: "Týnko, ty věříš Latrii, ty jí máš tolik ráda a víš, že tě ošklivě pomlouvá ?" "Týnka zůstala stát s otevřenou pusinkou. "To není možné, proč by to dělala, vždyť jsem jí nikdy ničím neublížila". Týnka byla moc smutná a rozhodla se, že se vrátí domů do chaloupky na paloučku v lese, zapomene na Latrii a vyplaká se na polštářku z mechu. A tak také udělala, odešla do svého světa, aby zapomněla na faleš a neupřímnost.
Cestou domů zapomněla, že na ní čekají žabičky a další kamarádky a kamarádi a mají o ní starost.
Když došla na palouček, ulehla na mechový polštářek a usnula hlubokým spánkem. Jen měsíček viděl, jak jí tečou i ze spánku slzičky.

vila.jpg

8.
Celý týden trvalo, než Týnka osušila poslední slzičku a vzpomněla si na ostatní žabičky a kamarády, které zanechala bez slůvka rozloučení.
Pomalinku sbalila raneček a vydala se znovu do světa mezi ty, s nimiž prožila tolik hezkého a kteří jí dávali najevo svojí milou přízeň. Všichni jí uvítali a byli rádi, že se Týnka zase vrátila. Týnka nikomu neřekla, co jí tolik trápilo a proč odešla a ani se nerozloučila.
Čas utíkal jako voda a Týnka se zase cítila dobře jak u žabiček, tak i u ostatních kamarádů. Občas si ještě odskočila domů na palouček, ale zase se brzy vrátila, neboť se jí po některých kamarádech moc stýskalo.
Časem poznala, že některé jeskyňky jsou neupřímné, ale většina z nich byly milé a kdykoliv Týnka přišla mezi ně, přivítaly jí s otevřenou náručí a s Týnkou si hezky vyprávěly.
Dnes už Týnka ví, které jeskyňky jsou opravdové kamarádky a které se jen přetvařovaly.
Je moc ráda, že jí zůstaly ty, s kterými je jí moc dobře a na ošklivé zážitky, které prožila cestou za poznáním v neznámém světě pomalu zapomíná.

A na konci je zvonec a pohádkového příběhu je konec.

konec.jpg


 


Aktuální články

Reklama